Historii ptakoještěrů přepisují podivuhodné nálezy z Kanady

- Příroda autor: Jan Toman

V současnosti můžeme na nebi spatřit dvě skupiny aktivně létajících tvorů: ptáky a netopýry. V druhohorách bychom se ale mohli místo létajících savců setkat se skupinou starší – dnes již vymřelými ptakoještěry, kteří na rozdíl od všeobecného přesvědčení nepatřili mezi dinosaury a (na rozdíl od ptáků, kteří se z dinosaurů vyvinuli) tvořili samostatnou větev druhohorních plazů. Délka jejich vlády, impozantní vzhled a leckdy úctyhodná velikost provokují lidskou představivost dodnes. 

Porovnání velikostí neobvykle drobného azhdarchida a současné kočky domácí

Porovnání velikostí neobvykle drobného azhdarchida a současné kočky domácí,zdroj: Royal Society Open Science

S blížícím se koncem druhohor už ale byli ptakoještěři na ústupu. Přežívalo posledních pár gigantických úzce specializovaných zástupců, zatímco malé ptakoještěry postupně nahrazovali ptáci. Nebo snad ne? Tým amerických a britských výzkumníků nalezl ve vrstvách z pozdní křídy pozůstatky překvapivě drobného pterosaura…

Pterosauři byli se svou kožnatou blánou nataženou mezi tělem a čtvrtým prstem první obratlovci schopní aktivního letu. Jejich nejstarší zástupci se objevili na konci triasu před asi 230 miliony let a celá skupina vyhynula spolu s dinosaury a mnoha dalšími liniemi při hromadném vymírání na konci křídy před 65 miliony let.

Třebaže za dobu své historie zažili vzestupy i pády, podle nalezených zkamenělin se dali na ústup až koncem křídy. V této době mezi ptakoještěry dominovalo několik obrovských zástupců, například rod Quetzalcoatlus, s rozpětím křídel přes deset metrů. Dokonce i ti drobnější měli rozpětí okolo tří metrů.

O menších druzích se proto donedávna soudilo, že byli vytlačeni horkou evoluční novinkou – ptáky. Úplně nové světlo na pterosauří historii ale vrhají nálezy z ostrova Hornby u západního pobřeží Kanady.

profimedia-0298279346

Ilustrace ptakoještěra z čeledi Azhdarchidae,zdroj:Profimedia.cz

Místní zkameněliny se zřejmě usadily na dně hlubokého moře. Nejčastější jsou proto pozůstatky mořských tvorů. Ani občasné nálezy suchozemských obratlovců, jejichž pozůstatky byly do oceánu zaneseny, ale nejsou výjimkou. Mezi ně spadá i nejnovější objev zkamenělých částí pterosaura.

Třebaže se jedná o pouhých pár rozlámaných kostí, podle stupně zachování, polohy a dalších charakteristik se zdá, že patřily jednomu jedinci. Paleontologové mezi nimi identifikovali kost pažní a několik různě zachovalých obratlů. Z lehké stavby kostí usoudili, že muselo jít o létajícího tvora. Podle charakteristických znaků se jim následně podařilo prokázat, že nejde o kosti ptáka, nýbrž pterosaura.

Povrch i vnitřní stavba nalezené pažní kosti naznačují, že nešlo o úplně dospělého jedince. Přestavba kosti znatelná na jejím průřezu a další indicie ale jasně ukazují, že k dospělosti neměl daleko. Ať už byl tedy veliký, jak chtěl, za svůj život by už o moc nevyrostl.

Porovnáním velikosti nalezených kostí s kompletnějšími zkamenělinami pterosaurů z dřívějších dob mohli badatelé odhadnout rozpětí křídel nalezeného jedince. To mělo dosahovat zhruba 1 až 1,6 metru. Na zemi se složenými křídly by tedy dosahoval zhruba velikosti kočky. Jedná se tak o zdaleka nejmenšího pterosaura nalezeného ve vrstvách z pozdní křídy.

Jak se to má všechno k evoluci ptakoještěrů? Jak upozorňují objevitelé zkameněliny, předpoklad, že na konci křídy nežili žádní malí pterodaktylové, může být úplně mylný. V příslušných vrstvách totiž nechybí jen malé druhy létajících plazů, ale i mláďata druhů obrovských.

Vůbec tak nelze vyloučit, že se vlivem dobových podmínek a změn života ptakoještěrů pozůstatky drobnějších jedinců prostě nezachovaly. Může za tím stát například změna oblíbeného stanoviště. Zatímco pterodaktylové dřívějších období preferovali příbřežní oblasti, druhy z pozdní křídy se přesunuly spíše do vnitrozemí. Tam se ale zachová daleko méně zkamenělin a celý obrázek o pterosauří evoluci tím může být pokřivený.

Zdroj: Martin-Silverstone E, Witton MP, Arbour VM & Currie PJ (2016): A small azhdarchoid pterosaur from the latest Cretaceous, the age of flying giants. Royal Society Open Science, 3(8).

Tagy: dinosauři paleontologie zvířata a příroda

Zdroje: Vlastní