Leccos naznačuje už její anglická přezdívka, která by šla volně přeložit jako "vzdušný tulák". Zástupci tohoto druhu se vyskytují téměř na celém světě. Preferují hlavně tropy, ale populace této vážky byly nalezeny na všech kontinentech s výjimkou Evropy a Antarktidy.

Ani tak rozsáhlý areál ale nemusí být definitivní. Jednotlivé vážky druhu Pantala flavescens byly pozorovány i v severní Evropě a dalších oblastech mírného pásu, stejně jako na odlehlých ostrovech. Nelze tak vyloučit, že se "tulák" vyskytuje prakticky celosvětově.

Na rozdíl od většiny ostatních druhů vážek, které se zpravidla drží blízko sladkovodních nádrží, "tuláci" celkem běžně vyrážejí i nad širý oceán. Širokému rozšíření druhu se tak vůbec nelze divit.

Pantala flavescens navíc oplývá řadou přizpůsobení usnadňujících let na dlouhé vzdálenosti – například rozšířeným zadním párem křídel určeným k plachtění, nadáním využívat směr větru a vzestupné proudy či schopností krmit se při letu drobným hmyzem.

Za minimální spotřeby energie tak využívá ke svým cestám vzdušná proudění. Jediná populace této vážky, která cíleně nemigruje, obývá Velikonoční ostrov. Ten je tak odlehlý, že by se většina potenciálních cestovatelů utopila v moři.

Uzpůsobení k migraci a široké rozšíření ale neříkají nic o tom, jak časté a úspěšné dálkové výpravy těchto vážek jsou. Čistě teoreticky mohlo různé oblasti náhodou osídlit pár jedinců, kteří se zde namnožili, ale jejich populace zůstaly od zbytku druhu odříznuté. Pravdou ale bude nejspíš pravý opak.

Genetická analýza vážek Pantala flavescens z různých kontinentů ale ukázala, že jsou si jednotlivé populace z Guyany, Japonska, Koreje, Indie, Spojených států a Kanady blízce příbuzné a migranty si musí vyměňovat velmi často. Jinými slovy, Pantala flavescens na celém světě tvoří jednu, migrujícími jedinci propojenou, populaci.

Podobných organismů kupodivu na Zemi není zase tolik. Častější bývá výrazná izolace alespoň některých populací.

Pantala flavescens navíc podle všeho na neustálé stěhování ve svém životním cyklu přímo spoléhá. Hejna těchto vážek se nechávají unášet s výraznými atmosférickými frontami. Ty jsou doprovázené intenzivní bouřkovou činností, která na zemi zanechává hojnost větších i menších louží. Do nich "tuláci" kladou vajíčka.

Jejich potomci prodělají rychlý vývoj a ještě než dočasné vodní plochy úplně vyschnou, tak se mladé vážky připojí k široké migrační vlně sledující některou sezónní bouřkovou frontu. Nejlépe zdokumentovanou migrací tohoto typu je několikagenerační cesta přes Indický oceán mezi Indií a východní Afrikou, která měří zhruba 18 000 kilometrů.

Některé jedince samozřejmě může vítr donést na zcela nečekaná místa. To už je ale riziko "jízdy na bouři".

Vážky druhu Pantala flavescens se tak svými schopnostmi zcela vyrovnají daleko větším a známějším migrantům náležejícím mezi savce nebo ptáky. Hmyz, druhově zdaleka nejbohatší skupina organismů na Zemi, zkrátka nepřestává překvapovat.