Se všemi pokroky v oblasti molekulární biologie, které by mohly umožnit "vyspravení" poškozené DNA a její prohození s původním genetickým materiálem v ptačím vajíčku, se podobné dobrodružství zdálo být za rohem.

Ve skutečnosti je ale zárodečný vývoj organismu daleko složitější a k jeho správnému průběhu zdaleka nestačí jen prohodit genetickou informaci – i kdyby se nakrásně podařilo získat její "plné znění".

V jádru filmové premisy se ovšem skrývá zrnko nezpochybnitelné pravdy. Jantar skvěle uchovává drobné živočichy, a to v takových detailech, o jakých si obyčejně můžeme nechat jenom snít. Výjimečně navíc nemusí být tak drobní, jak by se mohlo zdát…

Přesvědčil se o tom i paleontolog Li-ta Sing z Pekingské geovědecké univerzity zvyklý "lovit" nové fosilie na barmských tržištích s jantarem. Naleziště jantaru v severní Barmě (resp. Myanmaru) jsou přímo vyhlášená bohatým záznamem křídové fauny a flóry.

Jednou mu ale do oka padlo cosi zvláštního – kus živočicha zalitého v jantaru i s bohatým tělním pokryvem. Bližší analýza ukázala, že se nejedná o pozůstatky drobného plaza, ale nefalšovaného dinosaura se skvěle zachovaným peřím na ocase!

Někomu se možná fakt, že byla značná část dinosaurů opeřená, zdá stále provokativní. Pochybnosti podporuje i popkultura uvyklá na „velké vražedné plazy“, ke kterým se vizáž o trochu větších pštrosů prostě nehodí – i z tohoto důvodu třeba ve zcela moderním filmu Jurský svět neuvidíte takřka jediné pírko.

Ve skutečnosti ale byla většina dinosaurů více nebo méně opeřená, od čistě dekorativních prvků sloužících pohlavnímu výběru, až po hustý pokryv napomáhající tepelné izolaci v chladnějších končinách. Není se ostatně čemu divit. Moderní ptáci jsou vnitřní skupinou dinosaurů a také jedinou dinosauří linií, která přežila hromadné vymírání na konci třídy.

Tak nějak mohli vypadat dinosauři ze skupiny Coelurosauria s opeřeným ocasem | zdroj: Profimedia

Dinosauří ocas v Barmském jantaru se zachoval do takových detailů, že umožňuje zodpovědět některé klíčové otázky o evoluci dinosauřího peří. Stavba kostí, zejména volně pohyblivý ocas místo obratlů srostlých v kostrč typickou pro moderní ptáky, dokonce umožňuje nález zařadit mezi konkrétní skupinu dinosaurů – Coelurosauria zahrnující například i tyranosaura nebo velociraptora.

Mezi zástupci této skupiny můžeme rovněž nalézt předky ptáků. Bylo by ale poměrně naivní domnívat se, že barmský nález patří mezi přímé ptačí předchůdce.

Coelosauři s opeřenými formami schopnými letu a plachtění "experimentovali" v průběhu své evoluce mnohokrát a je tak mnohem pravděpodobnější, že jde o některou ze slepých uliček jejich vývoje. To však nemění nic na tom, že nám o evoluci létavých forem dinosaurů může mnoho napovědět.

Stáří nálezu je asi 99 milionů let. Vědcům se podařilo nalézt v perech chemické zbytky původních barviv a odhadnout tak zbarvení dinosaura. Podle všeho mohl mít na hřbetě oříškově hnědou barvu, která přecházela v krémovou až bílou na břiše. Chemické pochody, které mohly uvnitř jantaru ovlivnit původní barviva, ale nejsou ještě zcela prozkoumány a opravdové zbarvení dinosaura tak mohlo vypadat i jinak.

Na rozdíl od klasických fosilií se zde zachovaly detaily napojení jednotlivých per na ocas, stejně jako jejich detailní struktura. Tak mohli paleontologové například zjistit, že byl jeho osten tvořící tvrdou vnitřní osu vyvinutý jen v náznaku.

Vznikl pravděpodobně splynutím jednotlivých větví s paprsky, které se u moderních ptáků od centrálního ostnu pravidelně odvětvují.  Větve a jejich paprsky jsou přitom plně vyvinuté a v evoluci tak jejich vznik zřejmě předcházel utvoření centrálního ostnu.

Jak je vidět, občas vědeckému výzkumu napomůže i velmi nečekaná náhoda. Na tržištích s přírodninami se rozhodně vyplatí mít oči na stopkách.