Na zdánlivě jednoduchou otázku se přírodovědcům nepodařilo nalézt spolehlivou odpověď ani po stovkách let bádání. Může za amazonskou biodiverzitou nakonec stát bouřlivá třetihorní historie místních biomů?

Obrovské biodiverzity amazonského deštného lesa si všimli už první evropští cestovatelé a nikoho asi nepřekvapí, že jí komentovali i takoví mohykáni moderní biologie, jako byl například Charles Darwin. Navržená vysvětlení mimořádné druhové bohatosti Amazonie sahají od vhodného klimatu a přísunu vláhy, přes velkou geografickou rozlohu oblasti až k činnosti mravenců nebo parazitických hub. Jedním z faktorů, které mohou amazonskou biodiverzitu alespoň zčásti osvětlit, jsou ale také dramatické změny místní krajiny v třetihorách.

Podle řady autorů v době, kdy se v západní části kontinentu zvedalo pohoří And, zalilo amazonskou pánev moře. Rozsáhlá vodní plocha vnitrozemské prostředí na jednu stranu rozdělila, po jejích březích ale zároveň mohly cestovat nesčetné druhy, které dnes nalezneme na relativně vzdálených místech jihoamerického kontinentu. Amazonská pánev se stala různorodější, místní prostředí začaly být rozdrobenější a mohly začít hostit více druhů.

Najít konkrétní důkazy pro zaplavení amazonského vnitrozemí se ale ukázalo jako poměrně tvrdý oříšek. V dnešní době pokrývají různé typy mokřin zhruba pětinu plochy Amazonie. Obrovské nánosy usazenin dosahující na některých místech mocností několika set metrů ovšem naznačují, že vodních ploch se v amazonské nížině před miliony let nacházelo daleko víc.

Zda ovšem šlo o soustavy bažin, řek a jezer, jeden velký mořský záliv či sladkovodní jezero pokrývající plochu dnešního pralesa po miliony let, epizodicky postupující a ustupující zálivy moře, nebo nějakou kombinaci předchozích možností, zůstávalo donedávna ve hvězdách.

Rozlousknout tento problém se podařilo až nedávno, jak referuje mezinárodní tým výzkumníků v odborném časopise Science Advances. Badatelé se zaměřili na dvě vrtná jádra pocházející z usazenin v západní Amazonii a kolumbijské kotlině Llanos. Klíčové poznatky přinesla analýza stáří jednotlivých vrstviček usazenin, jejich geochemických vlastností, přítomných zkamenělin a charakteru prostředí, ve kterém vznikaly.

Obě oblasti byly podle všeho opravdu pokryty rozsáhlým mořským zálivem, ale ve dvou etapách, přičemž ani jedna z nich netrvala příliš dlouhou dobu. První "mořská" epizoda začala asi před 18 miliony let a trvala zhruba 900 tisíc let, druhá začala zhruba před 16 miliony let a trvala takřka čtyři miliony let.

Severněji položená oblast v dnešní Kolumbii byla při obou příležitostech zaplavená daleko delší dobu než jižněji položená západní Amazonie. Z toho, ale i dalších důkazů, lze odvodit, že se mořská voda do vnitrozemí dostala pravděpodobně z oblasti dnešního Karibiku. Fakt, že značné části Amazonie pokrývalo mělké mořské prostředí, podpořily i nálezy zkamenělin – jednou z větších nalezených fosilií byl žraločí zub, druhou pozůstatky mořského korýše.

Amazonii tedy opravdu ve třetihorách pokrývalo mělké moře, epizody to ale byly jen dvě a spíše krátkodobé. Pokud došlo ještě k nějakému pozdějšímu zatopení oblasti, mořská voda musela do Amazonie proniknout jinudy než ze severu. V každém případě můžeme říct, že pozdní třetihory byly pro Jižní Ameriku velmi bouřlivým obdobím. Pokud chceme pochopit její dnešní druhovou bohatost, musíme se nejdříve zaměřit na geologické děje a geografické a klimatické změny, které její vznik a rozvoj doprovázely.