Říká se, že oheň je dobrý sluha, ale špatný pán. Tohle pořekadlo se dá vztáhnout i pro velkou žlutou kouli na obloze, které říkáme Slunce.

Bez Slunce by život na Zemi nebyl možný, i naše civilizace je na něm závislá, bez něj by neměla potraviny ze zemědělství nebo třeba kyslík z fotosyntézy. Jenže i Slunce může nejen dávat, ale i brát.

Čím více je naše civilizace závislá na elektronice, tím více je pro nás rizikovější i solární bouře. Během ní Slunce do okolního prostoru uvolní koronální hmotu. Proud silně nabitých částic při srážce s pozemskou magnetosférou vyvolá geomagnetickou bouři a může způsobit zkrat elektrické sítě i samotných elektronických přístrojů.

Když zasyčí telegraf…

Víme přitom, že výrony koronální hmoty jsou poměrně časté – známá je "Carringtonova událost", kdy Zemi v v roce 1859 zasáhla mocná slunečná bouře. Tehdy zasyčelo v prvních telegrafech.

Někteří operátoři byli zasaženi elektrickým proudem, jiní mohli odesílat zprávy, i když přístroje od elektřiny odpojili. Na Havajských ostrovech tehdy poprvé mohli pozorovat polární záři – důsledek geomagnetické bouře.

zdroj: YouTube

Dnes by masivní geomagnetická bouře nadělala nepoměrně větší škody, na dlouhé dny či týdny by vyřadila elektrické sítě zejména v regionech blíže pólům. Zničena by mohla být i podstatná část elektroniky.

Museli bychom mimo jiné zvládnout dlouhodobý výpadek internetu. Vědci odhadují, že obnova sítí by trvala několik měsíců, možná i let. Ekonomický dopad by podle studií byl znát minimálně dekádu po události.

Lze přitom říct, že výron koronální masy je statistický jev, že časem je masivní solární bouře, která zasáhne Zemi, vlastně nevyhnutelná. Ostatně, v roce 2012 jeden takový silný výron ze Slunce minul Zemi.

Jak často takové výrony můžeme očekávat, se obtížně určuje. Je to vlastně podobné jako u asteroidů. Také u nich víme, že srážka středně velkého tělesa se Zemí může mít nedozírné následky. Ale dlouholeté sledování planetek přetínajících dráhu Země odhalilo, že v průměru by rizikovější srážka měla nastat jen jednou za 100 až 300 let.

Dopady v duchu vymírání na konci křídy, které ukončilo éru dinosaurů, přicházejí během několika desítek až stovek milionů let. V horizontu délky civilizace se tedy zdá, že kvůli asteroidům nemá smysl ztrácet spánek, což ale neznamená, že bychom se na případnou kolizi neměli připravovat.

Kdy udeří bouře?

Setkání s výronem koronální hmoty se ale sleduje ještě hůř. Podobných jevů si totiž všímáme teprve posledních 150 až 200 let. Nyní však statistiku doplnila i nová studie, která se domnívá, že Zemi zasáhla solární bouře i kolem roku 660 před naším letopočtem.

zdroj: YouTube

Naznačují to různé indicie. Již nějaký čas na solární bouři v sedmém století před naším letopočtem upozorňují nálezy v ledových sondách i letokruzích starých stromů. To je však na jasnější závěr málo. Tým výzkumníků z Japonska a Spojeného království se proto vydal hledat "přímé svědectví".

A zdá se, že jej nalezl v tabletech Asyřanů z dané historické periody. Výzkumníci prošli tehdejší hliněné tabulky, které zaznamenávaly politické a ekonomické dění.

Při hledání zmínek slov naznačujících "rudou záři na obloze", tedy "polární" září spojovanou se setkáním nabitých částic a pozemskou magnetosférou, v daném období autoři objevili trojici zápisů datovaných do období mezi lety 679 až 655 před naším letopočtem.

Na stoprocentní potvrzení skutečné solární bouře je to málo. Vzhledem k tomu, že jakékoliv pátrání v historii je však ze své povahy nedokonalé, jde však přesto o významný podpůrný argument.

Další solární bouře na Zemi jsou zaznamenány v letech 775 a 993 před naším letopočtem. Vypadá to tak, že statistika odpovídá jedné bouři za 100 až 120 let. Uvážíme-li, že od Carringtonovy události nás dělí skoro 170 let…

… a jak se chránit?

Na druhou stranu bychom neměli žít ani v představě, že nevyhnutelnost elektromagnetické bouře znamená i nevyhnutelnost kolapsu technologické civilizace. V první řadě platí, že pokud by Zemi zasáhl výron koronální hmoty, efekt by neznamenal kolaps 100 procent všech rozvodných sítí a 100 procent veškeré elektroniky.

Existují způsoby, jak lze elektroniku i sítě udělat odolnějšími – třeba přes chytré sítě, které by v případě přepětí mohly obětovat část sítě pro záchranu zbytku.

Na obzoru jsou navíc i proaktivnější metody obrany proti výronu ve formě sekundárního elektromagnetického pole chránícího Zemi. Obří elektromagnet umístěný v libračním bodu mezi Zemí a Sluncem, kde jsou přitažlivé síly obou těles v rovnováze by mohl pohltit většinu rizikové energie.

Již dnes by jeho stavba mohla být výhodnější než následné řešení škod způsobených solární bouří. Pokud se v dohledné době dočkáme levnějších letů do kosmu na oběžnou dráhu se přestěhuje část průmyslu, bude tento štít ještě výhodnější.

Zdali masivní solární bouře nastane do té doby, či nikoli, si budeme muset počkat. Rozhodně ale nelze říct, že výsledek musíme pozorovat s rukama založenýma v klíně a stoickým přijímáním osudu. 

Studie byla publikována na prepublikačním serveru aRxiv a časopisu The Astrophysical Journal Letters.