Byl to největší živočich, který kdy létal. Quetzalcoatlus northropi, česky kvecalkoatlus, žil v období svrchní křídy (druhohor) před 70 až 66 miliony let. Křídla tohoto gigantického ptakoještěra měřila v rozpětí až 12 metrů. Tím se vyrovnal malému dopravnímu letadlu a třikrát překonával největšího létajícího ptáka současnosti, kondora andského.

Nový výzkum tvora a jeho nedávno objeveného menšího příbuzného jménem Quetzalcoatlus lawoni umožnil vědcům popsat, jak obrovití ptakoještěři létali, jak přistávali a zejména porozumět tomu, jak se vůbec dostávali do vzduchu.

Startoval vysokým skokem

Dosavadní znalosti o kvecalkoatlusovi jsou založeny na stovkách fosilií. Způsob jeho vzletu z nich vědci jednoznačně nevyčetli a byl předmětem sporů.

Někteří měli za to, že až dvousetkilogramové zvíře před letem nabralo rychlost v běhu jako albatros, jiní předpokládali, že se pohupovalo na špičkách křídel jako netopýr. A konečně, třetí skupina zastávala názor, že tento ptakoještěr nelétal – s výjimkou, když byl ohrožován predátory.

  Porovnání velikosti kvecalkoatlů a člověka. | zdroj: Matt Martyniuk/Wikimedia Commons-volně k použití

Nové studie publikované v Journal of Vertebrate Paleontology (1, 2, 3, 4, 5, 6) naznačují, že kvecalkoatlus před letem vyskočil až 2,5 metru do vzduchu, poté mávnul křídly a vznesl se k obloze.

„Tohle pro něj byl nejlepší způsob vzletu. Vyžadoval sílu v nohou. Když kvecalkoatlus dokázal vyskočit do dvojnásobku šířky svých boků, tedy do 2,5 metru, mohl mocně mávnout křídly a odpoutat se od země,“ cituje magazín Science Alert paleontologa Kevina Padiana z Kalifornské univerzity, jednoho z autorů studií.

Přistával jako letadlo

Podle studie připomínal kvecalkoatlus biomechanikou ve vzduchu kondora. Dokázal úsporně plachtit a využívat stoupajících vzdušných vírů, manévroval pomocí své velké hlavy na dlouhém krku. Jeho krk měřil přes dva metry, hlava se zobákem měla stejnou délku.

Ptakoještěrova křídla byla připevněna k předním končetinám. Byl skvěle přizpůsoben k dlouhým letům, k sezonním migracím. Mohl urazit tisíce kilometrů a ve vzduchu se držet i několik dnů. Vědci odhadují, že během deseti dnů byl schopen uletět s minimálním výdejem energie až 16 000 kilometrů.

Když kvecalkoatlus přistával, postupoval podobně jako pilot letadla. Ve vzduchu zpomalil a poté, co se dotkl předníma nohama země, poskočil, aby udržel stabilitu. Nakonec dosedl na všechny čtyři, napřímil se a odkráčel. Když šel po zemi, byl vysoký až šest metrů, vyrovnal se tedy dnešním žirafám.

Důkazy pro jeho nekonvenční styl přistání a chůze pocházejí z fosilizovaných stop objevených ve Francii.

Quetzalcoatlus northropi během chůze. Přední nohy měl spojené s křídly. | zdroj: Profimedia

Na zemi používal masožravý kvecalkoatlus zobák jako hůlku. Vytahoval jím ryby, bezobratlé i malé obojživelníky z vody, podobně jako to dělá volavka. Na souši mohl zase lovit mláďata dinosaurů, anebo požírat mršiny.

Při studii kvecalkoatlusů pomohla vědcům analýza kostí menšího, nově identifikovaného ptakoještěra Quetzalcoatlus lawsoni, jehož křídla měla rozpětí křídel „jen“ 4,5 metru.

„Výsledky této komplexní studie kvecalkoatlusů budou užitečné pro studium pterosaurů – prvních zvířat po hmyzu, která byla schopna létat vlastní silou,“ řekl časopisu Science Alert další autor studií, paleontolog Matthew Brown z Texaské univerzity.