Zařízení, které si dali patentovat, umožňovalo natáčet, kopírovat a promítat filmy v desítkách odstínů šedi. Jeho první představení v kavárně otevřel 45 sekund dlouhý snímek Sortie de l'usine Lumière à Lyon (Dělníci odcházející z Lumièrovy továrny).

Další filmy, jejichž délka nepřesahovala minutu, zachytily akrobaty skákající přes koně, anebo rodinu krmící dítě u snídaně. Největší pozornost si však vysloužil snímek Arrivée d'un train en gare La Ciotat (Příjezd vlaku do stanice La Ciotat). Podle několika svědků byli někteří diváci supícím monstrem vyděšeni a křičeli hrůzou.

První 'filmaři' ještě nepracovali s velikostí záběrů ani se střihem. Jejich snímky byly vlastně sérií fotografií, které zaznamenávaly pohyb.

Na památném promítání 28. prosince 1895 v Grand Café bylo důležité, že mezi třiatřiceti diváky seděl věhlasný eskamotér Georges Méliès. Vynálezem byl nadšen. O promítání později řekl: "Zírali jsme na to, co se před námi dělo, v úžasu a otupělém překvapení. Ke konci představení zavládl v místnosti chaos. Nikdo z nás nemohl uvěřit tomu, že je tohle vůbec možné."

Kinematograf bratří Lumiérů z roku 1895. | zdroj: Profimedia

Méliès odhalil možnosti kinematografie, o nichž neměli Lumiérové potuchy. Využil svých divadelních a kouzelnických zkušeností a vnesl do kinematografie efekty, filmové triky a děj. Od Lumièrů jedno zařízení zakoupil, začal natáčet a promítat vlastní snímky. Vrcholem jeho tvorby byl první 'velkofilm' La Voyage dans la Lune (Cesta na Měsíc) z roku 1902.

A tak vlastně začala éra filmového průmyslu...