Chuť skočit není jen doménou sebevrahů

- Člověk autor: Lukáš Grygar

Ten pocit možná znáte: stojíte na mostě nebo třeba jen balkoně paneláku, a i když na sebevraždu byste nepomysleli, cosi nepopsatelného vás táhne dolů a lije vám do žil chuť odrazit se a skočit.

Co nás vábí ke skoku?

Co nás vábí ke skoku?,zdroj: Profimedia.cz

Jde snad o vedlejší projev závratě? Nebo nějaké potlačené sebevražedné pudy? Tým z katedry psychologie Floridské státní univerzity se rozhodl přijít záhadě na kloub a ve studii, nazvané poeticky Touha skočit potvrzuje touhu žít, hledal podobné tendence u více než čtyř stovek studentů.

Přes padesát procent z nich potvrdilo, že podobné pocity zažívá na vyvýšených místech pravidelně a nezávisle na své duševní pohodě. Jako by v hloubce před vámi byl magnet, který člověka svádí ke skoku. Po zhodnocení všech odpovědí dospěli floridští výzkumníci k závěru, že namísto touhy zemřít je tento jev poháněn touhou zcela opačnou: pudem sebezáchovy.

Skokan

U citlivějších povah totiž dochází k zajímavému mozkovému zkratu. Představte si, že se nakláníte přes nějaké vysoké zábradlí. Pokud trpíte strachem z výšek, v mozku to nastartuje úzkost. Zároveň ale vidíte, že vám přece nic nehrozí – zábradlí je bytelné a situaci máte zcela pod kontrolou.

Právě tyhle protichůdné pocity bezpečí a zároveň nebezpečí si mozek vyloží mylně. Jedna jeho část začne řešit, čeho se bojíte, a druhá si nesprávně odpoví, že to ohrožení je ve vás samotných. Mozek sám sebe přesvědčí, že cítil potřebu skočit. Tak ať vás ani nenapadne ho v tomhle případě poslechnout!

Tagy: psychologie závrať

Zdroje: CPNP