Čím je dané zneužívání systému krádežemi a dalšími podvody? Je snad podmíněno biologií?

Na tuhle fundamentální otázku se filozofie a věda ptá už po dekády, ne-li staletí. Nejnovější práce tedy samozřejmě nemůže odpovědět na žádnou z nich s jistotou.

Studie podvodníků mezi guatemalskými farmáři teď přichází s jednou dobrou a jednou špatnou zprávou o stavu lidského já.

Kdesi na plantážích

Tendence podvádět se neřeší poprvé. Různé studie ale mnohdy vykázaly různé výsledky, typicky měly mnohdy společné zejména "laboratorní" prostředí vysoce kontrolovaných testů chování. Ty však mají tu nevýhodu, že jejich subjekty dobře vědí, že na ně vědci shlížejí a studují jejich chování. Což bohužel ve značné míře zkresluje výsledky - nikdo nechce (byť v anonymní) studii působit jako podvodník.

Výzkumníci v aktuální práci proto studovali tendenci podvádět na skupině izolovaných farmářů v Guatemale.

Výzkum o sklonu k podvodům byl veden mezi guatemalskými farmáři | zdroj: Profimedia

Farmáři během sklizně zažívají výrazný nárůst příjmů skrze prodej své odrůdy kávy na trhu - ale v 'hladovém' období mezi sklizní musejí vyjít z mála. Podstatné je, že krom ekonomických fluktuací jsou všechny další elementy v jejich prostředí identické. Což znamená, že se na proměnlivém vzorku 109 farmářů a farmářek (41 procent majitelů byly ženy) dá studovat jev podvodu s relativně značnou mírou přesného výsledku.

Autoři studie tak nahlédli na chování kávových farmářů v hubeném období před sklizní i v bohatém období po ní. Spoléhali přitom na dotazníky v testu Fischbachera a Föllmi-Heusiové.

S pomocí statistických metod po sběru dat z chování různých účastníků se ukázalo, že farmáři jsou na tom po finanční stránce více méně stejně v obou obdobích - čili že většina z nich "je bohatá" během sklizně, a naopak "je chudá" po zbytek roku. Nemění se dokonce ani počet farmářů, kteří si kvůli nedostatku berou úvěr.

V tomto ohledu byla tedy zvolená skupina překvapivě stabilní. Při bližším náhledu na další data se však vyjevila jedna dobrá a jedna špatná zpráva o chování lidí.

Z hlediska tendence podvádět se potvrdilo otřepané "kdo nekrade, okrádá rodinu". Nejčastěji se podvádění objevovalo ve prospěchu přátel či rodiny - pozoruhodné ale je, že se objevovalo nejvíce v "době hojnosti", tedy po sklizni.

Naopak v hladovém období snaha podvádět prudce klesala. To je v souladu s teoriemi o sociálním chování. V případě nedostatku nejenže je hůře z čeho krást, ale je to i rizikovější. Ukrást milion v dnešní Evropě smrdí výrazně menším postihem pachatele než ukrást chleba během hladomoru.

Empatie i podvody

Co je ještě zajímavější, v hubeném období vzrostla chuť podvádět ve prospěch cizince. Skoro se chce říct, že výklad naznačuje ve více ohledech vyšší soudržnost skupiny lidí (nejen rodiny) během všeobecného nedostatku.

To je vlastně eticky pozitivní závěr. Naznačuje, že báje o tom, kterak jsou obyvatelé v nejchudších oblastech světa pohostinní, může mít souvislost s podobným typem chování.

Nakonec je tu však také méně příjemné zjištění - lidé, kteří vykazovali větší chuť podvádět během období hojnosti, se chovali podobně i během období nedostatku. Nejedná se samozřejmě o absolutní číslo, s nadsázkou lze však říct, že "jednou podvodník, vždycky podvodník".

Než však začnete poznatek aplikovat například pro návrh nového trestního zákoníku, je třeba zmínit, že jako mnohé práce, ani tato není bez problémů.

Dotazníková metoda rozhodně není neprůstřelná a má své vnitřní chyby. Autoři slabší místa práce sami připouštějí. Stejně jak je třeba brát ohled na to, že vědci rovněž sledovali jenom krátkou časovou periodu - a například vůbec neřešili, co je vlastně onen spouštěč podvodného chování.

Pokud se s ním lidé už rodí, jde o cosi, co máme v genech? Studie na farmářích naznačuje, že majoritně nezáleží na místě ani kontextu, kdy se rodíme. Stále však může mít vliv výchova. Dědí se tendence podvádět z rodičů na děti?

Na všechny podobné odpovědi si budeme muset ještě počkat do navazujících prací. Co lze však tušit z té nynější, je neflexibilita chování. Ačkoliv nedostatek zřejmě vede k vyšší empatii jednoho vůči druhému, jakmile někdo (z libovolného důvodu - geny, výchova, cokoliv jiného) začne podvádět, má spíše tendenci v tomto chování pokračovat. Naopak lidé, kteří se tomuto chování vyhýbají, budou mít i menší šanci podvádět v jiném ekonomickém kontextu.

Nakolik lze závěry zobecňovat třeba na svět politických kauz, zpronevěr nebo dalších elementů, se lze jen dohadovat. Autorům šlo spíš o hledání odpovědi na to, jak se při podvodech chová deset procent nejchudších obyvatel planety. Bude však zajímavé sledovat, s jakými výsledky dorazí navazující práce!