Na ptáky jsme krátký: Krkavci bezpečně poznají podvodníka i měsíc po činu

- Příroda autor: Jan Toman

O inteligenci krkavcovitých ptáků nemůže být pochyb. Seznámit se s ní mohl ostatně každý, kdo někdy navštívil sokolnické představení. Krkavcovití mají skvělou paměť, jsou vynalézaví a dokáží řešit složité problémy vhledem, stejně jako vyrábět a sofistikovaně používat jednoduché nástroje. Kromě toho běžně spolupracují, rychle se učí a v hejnu utvářejí koalice podobné nepsaným dohodám primátů. 

Vzhledem k tomu se jejich zástupci, zejména krkavci, dobře hodí k výzkumu některých základních otázek evoluční biologie – například spolupráce mezi různými jedinci. Jak nejnověji dokázala skupina rakouských a švédských výzkumníků, tyto schopnosti rozhodně nekončí na hranici jednoho druhu. Podle všeho si krkavci dobře pamatují, jak se k nim chovali konkrétní lidé, a podle toho jsou schopni se i zařídit.

Moderní biologie se zabývá všemi aspekty živé přírody. Nad některými problémy ale vědci přeci jen hloubají více a častěji. Jedním z nich je vznik a udržování altruistického chování, nezištné pomoci jiným příslušníkům zpravidla vlastního druhu.

Všeobecné mínění postupně dospělo k závěru, že většina pomoci ve skutečnosti představuje tzv. reciproční altruismus. Jinými slovy chování ve stylu "dnes pomůžu já tobě, zítra ty mě". Spolu s tím ale vyvstala řada dalších problémů. Jak se mezi sebou interagující partneři poznají? Jak dlouho si pamatují chování toho druhého? A neřídí se nakonec spíše podle emocí, které si s jedním, nebo druhým kolegou spojují?

Kromě psů a primátů se k výzkumu recipročního altruismu velmi hodí také inteligentní ptáci – pěvci, papoušci a zejména krkavcovití. Na příslušníky poslední zmíněné skupiny, konkrétně krkavce, se zaměřili vědci i němečtí a švédští výzkumníci v rámci výše zmíněné studie. Jejich cílem bylo ověřit, zda si krkavci pamatují, kdo jim pomohl a kdo je naopak podvedl, a také zda jsou schopní spolehlivost či nespolehlivost konkrétního člověka odpozorovat bez toho, aby bylo ukřivděno přímo jim.

Devatero krkavců

Hlavními hrdiny vědeckého příběhu bylo devět krkavců obou pohlaví. Výzkumníci je nejprve naučili, že mohou výměnou za kus chleba dostat daleko výživnější odměnu – odštěpek sýra. Stačilo, aby si darovaný chléb odepřeli, přeletěli k lidskému experimentátorovi, a ten jim potravu vyměnil.

Při pokusu krkavci postupovali stejně, až na to, že experimentátory byli různí lidé. Někteří sýr za chleba, stejně jako předtím trenéři, bez problémů vyměnili. Jiní si ale chleba převzali a lahodný sýr sami před zraky krkavců snědli. Těm potom zůstaly jen oči pro pláč. Celé akce se přitom vždy účastnil jeden krkavec, zatímco druhý děj sledoval zpovzdálí. Bylo jen na něm, jestli mu bude věnovat pozornost a odnese si z něj nějaké ponaučení.

Experiment se opakoval po dvou dnech. Tentokrát ovšem s jednou zásadní změnou – krkavci dostali na výběr mezi třemi "vyměňovači" - jedním, který je minule podvedl, druhým, který jim sýr za chléb vždy vyměnil a třetím, kterého neznali a který jim chleba pokaždé vrátil. Stejným způsobem experiment vědci opakovali ještě po měsíci.

Překvapivě dobrá paměť

Jak krkavci dopadli? Podle očekávání si dobře zapamatovali, kdo se k nim choval férově a kdo je podvedl. Po dvou dnech létali průkazně častěji k experimentátorům, kteří sýr za chleba vždy vydali. Co je ale zajímavější, takřka se stejnou přesností si férové experimentátory vybírali i po měsíci. Hluboce, a hlavně dlouhodobě si tedy zapamatovali, jak se k nim kdo zachoval – a to i v případě, že to byl člověk, a ne příslušník jejich vlastního druhu.

Méně slavně dopadli "krkavci pozorovatelé". Neprokázalo se, že by si z možnosti sledovat férovou nebo neférovou výměnu něco odnesli. Sice se ukázalo, že o něco déle pozorovali výměnu ti krkavci, kteří si následně vybrali férového experimentátora, rozdíl mezi nimi a méně pozornými "kolegy" ale nakonec nebyl průkazný.

Zůstává ovšem otázkou, zda podobného výkonu nejsou schopni krkavci z principu, nebo prostě nevěnovali pozornost dění ve svém okolí, protože nevěděli, že jim může být v budoucnu k užitku. Druhé možnosti naznačuje fakt, že si o něco lépe počínali "pozorovatelé", kteří s tímto konkrétním experimentem již měli dřívější zkušenost. Rozdíly mezi nimi a nepoučenými krkavci ale nebyly průkazné.

Zbývá pouze určit, jakým způsobem si charakter experimentátorů krkavci zafixovali. Vzhledem k tomu, že měli jen několik málo příležitostí nabrat zkušenosti, se nezdá pravděpodobné, že by si tak rychle utvořili představu jakýchsi pravidel. Za jejich výkony vězí nejspíš epizodická paměť, nebo nějaká její variace, případně spojení konkrétní osoby s kladnou či zápornou emocí. Definitivní odpověď ale poskytne až další výzkum.

Zdroj: Müller JJA, Massen JJM, Bugnyar T & Osvath M (2017): Ravens remember the nature of a single reciprocal interaction sequence over 2 days and even after a month. Animal Behaviour, 128.

Tagy: ptáci biologie zvířata a příroda věda a poznání

Zdroje: Vlastní