Články autora: Miroslav Krajča

Zapomeňte na zázračné pilulky a exotické biohacking procedury za tisíce. Nový přehled vědeckých studií ukazuje, že pět obyčejných návyků dokáže měřitelně zpomalit biologické stárnutí. A často stačí pár měsíců poctivé praxe.

Člověk prý může „nahmatat“ skrytý předmět, aniž by se ho skutečně dotkl – třeba kostku ukrytou pod tenkou vrstvou písku. Zní to jako kouzlo, ale nové experimenty naznačují, že jde o reálnou, dosud podceňovanou schopnost lidské somatosenzoriky.

Jednovaječná dvojčata jsou pro výživu něco jako „přirozená laboratoř“: stejná DNA, podobné prostředí, ale rozdílné talíře. Přesně na tom stavěl experiment Stanfordu, který rozděloval dvojice na striktně veganskou versus „zdravě všežravou“ stravu po dobu osmi týdnů.

Trh s proteinovými prášky a hotovými „proteinovkami“ za poslední roky explodoval – celosvětově se jeho hodnota počítá ve více než 30 miliardách dolarů ročně a miliony lidí sahají po šejkru denně, často i víckrát za den. Nová investigace organizace Consumer Reports ale tomu růžovému obrázku přidala temnější odstín: ve většině testovaných výrobků našla měřitelné množství olova, u části dokonce dávky, které sama označuje za znepokojivě vysoké.

Když se v červnu 2024 vrátila na Zem kapsle čínské sondy Chang’e-6, vědci věděli, že drží v rukou unikát: první vzorky hornin a prachu z odvrácené strany Měsíce. Teprve detailní analýza ale odhalila, jak mimořádný tenhle materiál je. V hrsti regolitu našli geochemici sedm mikroskopických zrn olivínu.

Dlouhé roky vycházely bilanční rovnice oceánského plastu špatně: do moří podle odhadů proudí mnohonásobně víc odpadu, než kolik vědci nacházeli na hladině. Kam se zbytek ztrácí? Nová studie ukazuje na nenápadný, ale nesmírně účinný proces: kombinaci pomalého rozpadu plovoucího plastu a jeho „nalepování“ na tzv. mořský sníh. Výsledkem je přírodní dopravník, který roznáší plastové drobky z hladiny až do hlubokomořských sedimentů – a udržuje oceán znečištěný ještě dlouho poté, co bychom teoreticky přestali odpad do vody házet.