Lední medvědi v Antarktidě jsou víc vidět. Není to však znak toho, že jejich populace roste, ale právě naopak. 

Pokud byste na mapě měli najít oblast nejhustěji posetou vulkány, možná byste ukázali na západní pobřeží USA, Japonsko anebo (donedávna nejsprávněji) Východoafrický rift, jehož vrcholem je hora Kilimandžáro. Nový objev 91 sopek ukrytých pod antarktickým ledovým příkrovem však prvenství zřejmě přesouvá až na jižní pól.

Není tomu tak dávno, co vědecké týmy světových mocností – Spojených států, Velké Británie, Ruska, ale třeba také Japonska – závodily o první navrtání tajemných podledovcových jezer ve věčně zmrzlé Antarktidě. Srovnatelné útvary se nikde jinde na světě nevyskytují. Kontinentální ledovcový štít se v dnešní době nachází kromě Antarktidy už jen v Grónsku, tam jsou ale podložní nádrže periodicky propojené s povrchem. Antarktická podledovcová jezera oproti tomu mohou být odříznutá pod kilometry ledu až miliony let.

Severní a jižní pól přitahují stále častěji turisty toužící po nedotčené přírodě. Vzestup turismu v polárních oblastech ale nemusí být nutně hrozbou, naopak, může být i příležitostí, jak upozorňovat cestovatele na klimatické změny.

Není složité si domyslet, kde přišly antarktické Krvavé vodopády ke svému strašidelnému jménu. Složitější ale bylo zjistit, odkud se jejich charakteristická barva bere. Původně byly podezřívány červené řasy, ale „viníkem“ je nakonec staré dobré železo.

Z pohledu člověka to působí až směšně. Tučňáci jsou obecně považováni za jedny z nejroztomilejších živočichů a jejich charakteristické ťapkání vyvolává pobavené úsměvy. Jenže tenhle zdánlivě neohrabaný styl chůze má své zásadní výhody.