Od vydání Verneových Dvaceti tisíc mil pod mořem už uběhlo pěkných pár let, mořské hlubiny ale pořád zůstávají nejméně prozkoumaným místem na Zemi. To platí i pro jejich obyvatele. O biologii řady z nich nevíme ani co by se za nehet vešlo a každá výprava pod mořskou hladinu slibuje nové významné objevy. Nejnověji se vědcům podařilo zdokumentovat, jaká také může být strava hlubokomořských chobotnic. Jen tak mimochodem navíc projasnili strukturu potravních vztahů v hlubokém oceánu.

Před pár dny proletěla médii zpráva, že paleontologové identifikovali nejstarší známé zkameněliny rostlin. S uvedeným stářím 1,6 miliardy let mají tyto pozůstatky ambice posunout naše představy o vývoji řas pěkných pár milionů let dozadu. Jak moc průkazné ale nalezené fosilie jsou? Liší se nějak od dalších "nejstarších" ale později zpochybněných nálezů?  A pokud skutečně mají uvedený původ, jak se to odrazí na našich představách o evoluci pozemského života?

S objevy týkajícími se prvních organismů na Zemi se v poslední době roztrhl pytel. Hon za stále staršími fosiliemi ovšem trochu zastírá fakt, že ani po více než 200 letech nemáme zcela jasno jakým způsobem a za jakých podmínek život vznikl.

Vydry si obvykle spojujeme s roztomilými obyvateli vodních toků, kteří prosluli svou hustou kožešinou. Kvalitní kožich je také důvodem, proč se s vydrami dnes setkáváme už jen řídce. Opravdoví milovníci živočišné říše si vybaví snad ještě impozantní a vysoce inteligentní vydry mořské ze severního Pacifiku, které mohou dosáhnout až váhy okolo čtyřiceti kilogramů a žádný problém jim nedělá ani louskání mušlí pomocí kamenů. Ani ty se ale nemohou rovnat třetihorním vydrám, které se podle čínských paleontologů proháněly mokřady provincie Jün-nan před zhruba šesti miliony lety.

Určitě jste si již mnohokrát posteskli, o kolik hůř chutnají zimní rajčata v porovnání s těmi letními. Dlouhý transport z teplejších krajů si vybírá svou daň, nemluvě o skladování, které často nemusí být ideální. Dlouhá doba od sklizně na stůl navíc vede k přednostnímu výběru variet s tuhou slupkou, které lépe odolají otlačení, a to bez ohledu na jejich další vlastnosti. Zkrátka, rajčata v zimních měsících nestojí za nic.

Všichni živí obyvatelé naší planety sdílejí společného předka, který obýval horké vody dávné Země zhruba před čtyřmi miliardami let. Na nejhlubší úrovni potom můžeme dnešní pozemské organismy – jeho potomky – rozdělit do tří hlavních skupin.