Mimozemský život si obvykle představujeme na povrchu, případně mělce pod povrchem, cizích planet. Autoři sci-fi a badatelé v oboru astrobiologie si však už dávno uvědomili, že pevný povrch nemusí být pro živé organismy žádnou hranicí.

Pro autory vědeckofantastické literatury není křemíkový život ničím novým. Ať už se podíváme na slavný Star Trek, nebo nahlédneme do románů a povídek bezpočtu spisovatelů, tvory založenými na tomto prvku se to v nich jen hemží. Proč zrovna křemík? 

Přeborníky ve skupinovém lovu jsou nepochybně savci. I když pomineme člověka s jeho sofistikovanými loveckými technikami, lvi, vlci nebo kytovci nás nenechají na pochybách, že se spolupráce stala jedním ze základních kamenů jejich úspěchu. Při lovu ovšem spolupracují i někteří ptáci, členovci a ryby. Jedná se tudíž o rozšířenější fenomén, než by se mohlo zdát. 

Cizorodé organismy v našem těle máme pořád tendenci brát jako nebezpečné vetřelce, kteří, pokud jim dáme šanci, způsobí nebezpečnou infekci. Moderní biologické a medicínské poznatky ale pomalu otáčejí tento tradiční pohled o sto osmdesát stupňů. Bakterie, prvoci a další organismy žijící uvnitř nebo na povrchu našich těl nemusí být zdaleka vždy parazity nebo patogeny. 

Když se na procházce oženeme po vose a ona nám začne zuřivě poletovat kolem hlavy, nemáme většinou žádný problém ji přiřknout určitou emocionalitu. Spíše proneseme něco jako "mrcha jedna naštvaná" a dál se jí nezabýváme. Úplně jiná situace ale nastane, když se odborníci, nebo i laikové, baví o stejném problému na obecnější úrovni.

Víte, jaký tvor dokáže "bez mrknutí oka" přežít v rozmezí teplot od – 272 do 151 stupňů Celsia? Že vás žádný nenapadá? A co kdybyste se dozvěděli, že navíc bez problémů rozchodí tlak šest tisíckrát vyšší než na povrchu Země, přežije záření tisíckrát intenzivnější než člověk a nezamává s ním ani pobyt v otevřeném vesmíru?