Vědcům se podařilo splnit dávný sen alchymistů. Pomocí Velkého hadronového urychlovače v CERNu proměnili obyčejné olovo ve zlato. Sice jen na zlomek sekundy a v naprosto zanedbatelném množství, přesto mluví o velkém úspěchu.

"Vesmír by podle vědců neměl existovat!" hlásaly na počátku listopadu palcové tituly. Informovaly při tom o nejnovějším experimentu částicových fyziků z CERNu, který svým výsledkem znovu podtrhl málo známé dilema chybějící antihmoty. Ačkoliv by tvrzení o neexistujícím vesmíru bylo poněkud přehnané, faktem je, že antihmotu stále postrádáme – a to naznačuje mezeru v našich teoriích.  

Povaha temné hmoty, která podle dosavadních dat tvoří zhruba čtvrtinu z celkového součtu hmoty a energie ve vesmíru, představuje jednu z hlavních záhad moderní kosmologie. Co když je ale řešením hádanky její neexistence? Podle teoretického fyzika Glenna Starkmana z Clevelandské university může být to, co považujeme za temnou hmotu, jen nám známou hmotou "v přestrojení".

Největší urychlovač částic na světě (Velký hadronový urychlovač LHC) má šest týdnů po svém opětovném spuštění na svém kontě nový světový rekord. V noci ze středy na čtvrtek se vědcům v zařízení povedlo realizovat srážku dvou částic o síle 13 teraelektronvoltů (TeV), což doposud žádný urychlovač částic neumožňoval. Zařízení v minulosti prošlo radikální modernizací a úpravou výkonu. 

Největší a nejvýkonnější urychlovač částic na světě, velký hadronový urychlovač (LHC), je od neděle po dvouleté přestávce opět v provozu, jak oznámila Evropská agentura pro jaderný výzkum (CERN). Zařízení bylo odstaveno kvůli modernizaci. 

Když se v CERNu chystali poprvé spustit jeden z divů moderního světa, neobešlo se to bez podobných obav, jaké provázely řadu dalších technologických milníků.