V evolučním měřítku mezi sebou paraziti a jejich hostitelé vedou nesmiřitelný boj. Nový evoluční vynález, adaptace, jedné strany, má nevyhnutelně za následek evoluční protitah soupeře. Zvýšení odolnosti nebo efektivity infekčních stádií parazita vede ke zdokonalení obranných linií hostitele – ztluštění kůže, okyselení žaludečních šťáv, nebo třeba zlepšení zraku a poznávacích schopností, které příslušníkům hostitelského druhu umožní se nákaze vyhnout. Mezitím už ale přírodní výběr tlačí parazity ke zdokonalení stávajících metod nákazy, nebo vyvinutí úplně nových způsobů, jak se hostiteli dostat "pod kůži".

První úspěšný císařský řez provedli lékaři v Praze v roce 1337 druhé manželce českého krále Jana Lucemburského Beatrix Bourbonské. Podle českých lékařů a historiků se císařským řezem narodil nevlastní bratr Karla IV. Václav.

Zajímá vás, jak si počíná průměrný Čech v ložnici, co ho láká, a co naopak odpuzuje? Zaujal vás výzkum strachu, fobií a lekání? Říkali jste si někdy, jestli se rozdíl mezi "skřivany" a "sovami" táhne i za rámec preferovaných hodin spánku? Nebo vás snad nejvíc vzrušuje otázka, jestli s tím vším nějak souvisí nákaza parazity? Všechna tato témata, o kterých jsme na Nedd.cz psali, respektive evolučně psychologické dotazníkové studie, ze kterých vycházejí, vzbudily u české veřejnosti mimořádný zájem. Právě teď rozjíždí tým profesora Flegra z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze další podobně laděný projekt – tentokrát s hlavním cílem přezkoumat předsudky, pověry a mystické myšlení v české populaci. A první překvapivé výsledky už jsou na světě.

Buňky lidí, všech mnohobuněčných živočichů, rostlin a hub, ale také jednobuněčných prvoků, obsahují řadu vnitřních komponent. Některé jsou zbytnější a v evoluci se u určitých skupin ztratily nebo výrazně pozměnily. Další se zdají daleko důležitější. Jednou z naprosto nezbytných součástek jsou – nebo se do nedávna zdály být – "buněčné elektrárny", mitochondrie. 

Účel světí prostředky, už je na koni, vystál důlek, vedli válku – to vše je součástí frazeologie, tedy ustálených spojení, která používáme dnes a denně, aniž bychom si to vůbec uvědomovali. A tak si také nevšímáme, že některé výrazy zanikají, jiné se naopak objevují. Právě na frazeologii je přitom mimořádně patrné, nakolik je jazyk živoucím organismem, který se v čase vyvíjí a mění. Fascinující svět plný úchvatných frází střeží mág české frazeologie, lexikografie – živoucí legenda české jazykovědy František Čermák.