Vyplazená špička jazyka při soustředění naznačuje, že řeč rukou a řeč úst se vyvíjely vedle sebe.

Následují členové zvířecí smečky svého alfa samce automaticky, anebo mezi sebou svou volbu nějak komunikují? Odpověď  na to se snažili najít vědci z australské Univerzity Nového Jižního Walesu, kteří studovali psy hyenovité. Závěrem pozorování je, že zvířata docházejí ke konsensu díky kýchání.

O tom, že se jazyky v čase mění, nemůže být pochyb. Nemusíme jít ani tak daleko, jako do renesance – stačí porovnat dnešní češtinu třeba s tím, jak se mezi sebou bavili naši předkové před sto lety. Když vyrazíme dále do minulosti, můžeme sledovat příbuzenské vztahy mezi jednotlivými jazyky a jejich spojování do jazykových rodin, jako je například indoevropská.