Proč vyplazujeme jazyk při přemýšlení? Vědkyně tomu přišly na kloub

16. 1. 2022 – 20:12 | Člověk | Ladislav Loukota | Diskuze:

Proč vyplazujeme jazyk při přemýšlení? Vědkyně tomu přišly na kloub
Když se dítě zamyslí... A někdy vytažená špička jazyka vydrží až do dospělosti. | zdroj: Profimedia

Vyplazená špička jazyka při soustředění naznačuje, že řeč rukou a řeč úst se vyvíjely vedle sebe.

Nepochybně jste si povšimli, že vaše dítě vyplazuje špičku jazyka, když usilovně přemýšlí, anebo se soustředí na nějakou činnost – třeba píše svá první písmenka.

Ostatně, nezůstal vám tenhle projev (aspoň zčásti) do dospělosti? I ti, kteří dětskému věku odrostou, leckdy vystrkují špičku jazyka nebo tisknou jazyk ke rtům při obtížných úkolech.

Co za tím vězí?

Děti se neostýchají, dospělí svůj jazyk krotí

Neurovědkyně Gillian Forresterová ve své studii publikované na webu PubMed, dospěla k závěru, že zmíněný projev, který děláme nevědomky, souvisí s tím, jak se u lidí vyvíjela komunikace a řeč.

Forresterová se svou spolupracovnicí Alinou Rodriguezovou sbírala údaje o tom, kdy a jak malé děti vyplazují špičku jazyka nejčastěji. Výsledky ukázaly, že to je tehdy, když dělají rukama cosi, co je pro ně obtížné. Při poslechu příběhů to je méně obvyklé. Zajímavé je, že nejčastěji děti vyplazují jazyk do pravé strany úst. A právě to poskytlo vědkyním vodítko k tomu, co za zvláštním chováním stojí.

Výzkumnice vidí důvod vystrkování jazyka v tom, že úkoly náročné na přesnost jsou většinou prováděny pravou rukou, kterou ovládá levá hemisféra mozku.

„Mezi jazykem vypláznutým na pravou stranu a pohybem rukou může existovat souvislost kvůli tomu, že obě činnosti sdílejí stejné mozkové procesy. To naznačuje, jak se formy mezilidské komunikace posouvaly od posunků rukama k mluvené řeči,“ cituje Forresterovou časopis Live Science.

Zdá se tedy, že řeč rukou a řeč úst se vyvíjely pospolu. Postupně lidé začali více mluvit a méně gestikulovat.

Forresterová připomíná italskou studii publikovanou v Journal of Neurophysiology v roce 2001, ve které lidé zvedali předměty různé velikosti. Vědci v této studii zjistili, že ústa často napodobují ruce. Při zvedání větších předmětů lidé otevírali ruce a ústa víc a při zvedání menších předmětů míň. Ústa tedy do jisté míry kopírovala úchop.

„Zapojení úst je nejzřetelnější u dětí, ale je to pravděpodobně proto, že se dospělí naučili je potlačovat. Nevypadá to zrovna zrovna profesionálně vyplazovat jazyk a dělat obličeje pokaždé, když se potřebujete hluboce zamyslet,“ vysvětluje Forresterová.

Když se jazyk plete do rukou…

Proč ale zvyk vystrkovat jazyk při soustředění přetrval do doby, kdy ovládáme řeč?

Neurovědkyně to vysvětlují ‚motorickým přeléváním‘ – obě aktivity sdílejí stejné centrum, aktivita rukou proto může mít tendenci přelévat se do aktivity jazyka.

Kdysi nám to možná pomohlo s řečí, při hluboké koncentraci to ale může také působit spíše rušivě. Vypláznutí jazyka by tak mohlo být způsobem, jak ho udržet v klidu a nehýbat s ním během chvil, kdy věnujeme pozornost čemusi jinému.

Zdroje:
Live Science, PubMed

Nejnovější články