Jak se z obyčejných zvuků stávají slova

MAGAZÍN - Člověk autor: Jan Toman

Napadlo vás někdy, proč v Čechách pes štěká "haf haf", zatímco v Anglii nebo Americe dělá "woof"? Proč u nás krávy bučí, zatímco v Anglii dělají "moo", ale české kočičí "mňau" se od anglického "miau" téměř neliší?  

Bez onomatopoií by například takové komiksy nemohly vůbec fungovat

Bez onomatopoií by například takové komiksy nemohly vůbec fungovat,zdroj: Dan Materna / MAFRA / Profimedia

Nemusíte se bát, že jste ustrnuli na úrovni mateřské školy. Výzkumu jazykového jevu zvaného onomatopoie neboli zvukomalebných slov se věnují i významní psychologové a jazykovědci.

Naposledy se jim podívali pod kůži psychologové z univerzity v americkém Madisonu, kteří na pomoc povolali další "dětskou" hříčku – tichou poštu.

Vznik a vývoj zvukomalebných slov je kupodivu poměrně málo probádanou oblastí. V každém případě na tomto poli zatím nebylo provedeno mnoho experimentálních výzkumů. Už z odlišnosti slov pro zvukové projevy zvířat v různých jazycích je přitom zřejmé, že zvukomalebná slova mohou pokaždé dosáhnout jiné podoby.

Ať už je ale výsledná zvuková forma jakákoli, pomalu se ustálí ve standardní slovo, kterému rozumí všichni uživatelé jazyka, a stejně ho i zapíšou.

Právě cestu, kterou z neurčitého zvuku vnějšího prostředí vzniká určité slovo, se rozhodli prozkoumat američtí psychologové. Nejdříve si obstarali zvukové nahrávky určitých pevně vymezených zvuků – troubení auta, zvonění telefonu, trhání papíru a zurčení vody. Tyto zvuky následně poslali první skupině účastníků studie, kteří se měli pokusit o co nejpřesnější nápodobu, nahrát ji na svůj mikrofon u počítače a poslat ji dalším účastníkům. "Tichou poštu" nechali výzkumníci probíhat dvanáct kroků, poté řetěz zastavili a shromáždili všechna data.

Zprvu neumělé nápodoby se v průběhu předávání stabilizovaly na určitých slabikách a postupně se staly zcela uspořádanými standardními slovy, která dokázal lehce vyslovit každý účastník studie.

Výsledek byl tedy přesně opačný než u tiché pošty s celými větami, kde během předávání naopak dochází ke zmatení významu. Výzkumníkům se tak podařilo nasimulovat vznik zvukomalebných slov.

To ale nebyl zdaleka nejzajímavější výsledek studie. Tato slova ještě po dvanácti generacích v podstatných rysech tak přesně odpovídala původnímu zvuku, že jej dotazovaní dobrovolníci ve velké většině dokázali mezi ostatními zvuky použitými na začátku experimentu bez problémů určit.

Ztráceli se až v případě, kdy jim badatelé dali na výběr mezi mnoha zvuky jedné kategorie, například několika různými typy zurčení vody.

Jak se zdá, slova mohou ze zvuků prostředí vznikat velmi lehce. Tento způsob vzniku slov, který byl dříve považován spíše za okrajový, je tak možná rozšířenější, než se zdá. 

Tagy: věda a poznání jazyk a řeč

Zdroje: Vlastní