Kov, který je těžší než voda, se udrží na hladině. Je za tím nanotechnologie vyčarovaná pomocí laseru 

Poslouchat zvukový záznam je dnes zcela běžnou součásti našeho života. Ještě před sto lety však šlo o luxus a dvě století nazpět o pouhý sen. Principy reprodukce zvuku se však v praxi příliš neliší od toho, jak byly vyvinuty v druhé polovině 19. století. Možná se ale blíží nová revoluce – laserová reprodukce zvuku slibuje možnost přenášet zvukový záznam na metrovou vzdálenost od zdroje tak, aby zvukovou stopu slyšel jenom sám posluchač.

Letošní Nobelovu cenu za fyziku získali Američan Arthur Ashkin, Francouz Gérard Mourou a Kanaďanka Donna Stricklandová za průlomové objevy v oboru laserové fyziky - konkrétně za vytvoření prostředků, které umožňují prostřednictvím laseru ovlivňovat svět. 

Není maser jako laser, ale od jednoho vedla přímá cesta k druhému. Maser zesiluje mikrovlny, laser světlo. Oba vynálezy propojila osoba významného amerického fyzika Charlese Harda Townese.

Když potřebujeme, aby nějaký materiál odolal vodě, musíme ho obvykle natřít speciálním přípravkem. V případě kovů jsou to různé nátěry, které ale nevydrží všechno a hlavně se časem opotřebují.