Neurovědci ověřili teorii, podle které může být zapomínání formou učení. Jejich výzkum by mohl vést k vypracování postupů na oživení vzpomínek, které máme uložené v mozku, ale ke kterým jsme ztratili přístup.

Nová studie upozorňuje, že lidská paměť může být nespolehlivá již po několika sekundách

Výzkumníci z Kalifornské univerzity popsali mechanismus, kterým se v našem mozku třídí a ukládají vzpomínky.

Pamatovat si minulé události nám umožňuje chytřeji se rozhodovat o budoucnosti. Tuto schopnost si spojujeme s mozkem. Jenže uchovávat si vzpomínky a podle nich se rozhodovat – to dokáže i sliz, který mozek nemá.

Dalo by se poeticky říci, že v mozku je ukrytá naše duše, kterou tvoří vzpomínky a prožitky, formující osobnost každého z nás. Vzpomínky máme krásné, často nám dávají pocit štěstí. Mohou však mít i odvrácenou stránku – tu temnou. V takovém případě se objevuje riziko traumatu nebo jiného psychického problému. Vnitřní démoni jsou naším největším nepřítelem, se kterým se nejobtížněji bojuje. Mozek je zároveň tak komplikovaný orgán, že vědce překvapuje ještě dnes. Podle nové studie bude v budoucnu možné ovládat, zda budeme šťastní, nebo jestli se budeme propadat do duševní nepohody.

Vzpomínky z nás dělají osobnosti, kterými jsme - již dlouho však neurověda s psychologií tuší, že mnohé ze "vzpomínek" mohou být čistou fikcí. Nyní se k nim připojuje i pravděpodobnost, že ani nejstarší vzpomínky většiny z nás se nikdy doopravdy nestaly.