Poslouchat audioknihu při řízení nebo číst tiše v posteli? Oba způsoby nás vtáhnou do děje, ale náš mozek je rozpoznává jako dva velmi odlišné procesy. Nová studie z University of California v Berkeley potvrzuje, že ačkoli příběh může být stejný, čtení a poslech vyvolávají odlišné neurologické reakce.

Sledování videí na YouTubu, Netflixu nebo ve vzdělávacích aplikacích zrychleně – často 1,5× nebo 2× – se stalo běžným zvykem. Umožňuje „stihnout víc“ a efektivněji konzumovat obsah. Jenže nová studie naznačuje, že mozek na tuto optimalizaci nemusí být plně připraven. Zatímco základní porozumění textu nebo dialogu zůstává, zhoršuje se schopnost dlouhodobé paměti, koncentrace i hlubší reflexe.

Zapomínání jsme dlouho považovali za slabinu paměti. Nové výzkumy ale ukazují pravý opak: schopnost zapomenout je aktivní a nezbytný proces, který chrání mozek před přetížením, pomáhá učit se nové věci a udržuje naši psychickou rovnováhu. Takzvané „aktivní zapomínání“ není selhání – je to elegantní biologická strategie.

Znáte to. Vejdete do místnosti, uděláte krok  a najednou nemáte nejmenší tušení, proč jste tam vlastně šli. Myšlenka se vypařila jako pára nad hrncem. Jste si jistí, že to mělo nějaký smysl, jenže váš mozek si při změně prostředí velmi rád dělá malý reset. Vědci tomuto fenoménu říkají doorway effect, tedy efekt dveří. Proč se to děje a co se v tu chvíli v mozku odehrává?

Neurovědci ověřili teorii, podle které může být zapomínání formou učení. Jejich výzkum by mohl vést k vypracování postupů na oživení vzpomínek, které máme uložené v mozku, ale ke kterým jsme ztratili přístup.

Nová studie upozorňuje, že lidská paměť může být nespolehlivá již po několika sekundách