Brouk v jantaru skrýval dosud nejstarší důkaz přenosu pylu hmyzem.

Vědci zjistili, že Země se z posledního hromadného vymírání dostala překvapivě rychle.

Fotosyntéza je proces, na kterém je závislý náš život. Chemická reakce, při níž rostliny využívají vody, oxidu uhličitého a slunečního svitu k výrobě živin, a přitom mimoděk jako odpadní produkt vytvářejí i kyslík, nepřestává fascinovat. Teď badatelé studiem vzácné bakterie nejspíš zjistili víc o tom, jak se bakterie fotosyntéze "naučily" a dospěli k tomu, že fotosyntéza je patrně starší, než jsme tušili.

Legendární film Jurský park proslul scénou, ve které hrdinové poprvé uvidí dinosaury – obrovské brachiosaury – po příletu na ostrov Isla Nublar. Tomuto výjevu předchází daleko méně působivá, ale z vědeckého hlediska neméně pochopitelná scéna, při které se paleobotanička podivuje přítomnosti dávno vymřelých kapradin. Druhohory přitom byly stejně tak dobou opeřených teropodů, raných ptáků, nočních savců jako explozivního rozvoje krytosemenných rostlin. Zejména o počátcích poslední zmíněné skupiny toho příliš nevíme. Důležité nálezy z Číny, které posouvají stáří krytosemenných rostlin až o padesát milionů let, by ale situaci mohly výrazně změnit.

Člověk nemusí být botanik, aby věděl, že se určité květiny ve váze nesnesou, zatímco jiné vydrží čerstvé i několik dní. Za celým jevem nestojí žádné mystické sympatie, ale chemické látky, které rostliny vypouští do vody. V přírodě by podobné interakce mohly hrát ještě důležitější roli. Rostliny zde mohou vést své drobné "války" dlouhá léta, půdu si pomalu přizpůsobovat, zlepšovat či snižovat její příhodnost pro jiné rostlinné skupiny a zvát si na pomoc symbiotické spojence ve formě hub, bakterií a půdních mikroorganismů. Řídí se ale celé toto zápolení nějakými pravidly?

Jezera, jež hrají odstíny od rudé po oranžovou jsou na různých částech zeměkoule, jedno však mají společné. Všechna nabízejí podívanou, z níž se tají dech.