Za poslední dvě staletí vymřelo skoro 600 druhů rostlin

- Příroda autor: Ladislav Loukota

Na rostlinném životě závisí praktický celá pyramida planetárního života. Živočichové jsou na suchozemských rostlinách závislí jak z hlediska produkce části atmosférického kyslíku, tak i kvůli potravě. Masožravci možná do úst nevezmou ani lísteček, ale i jejich přežití závislí na oblibě býložravců v rostlinné potravě. Zatímco úbytek živočichů je přitom dobře zdokumentován i často varovně reflektován, stranou zájmu stojí úbytek rostlinných druhů. Nejnovější studie přitom zjistila, že od počátku průmyslové revoluce je tempo vymírání rostlinných druhů dvakrát větší než právě v případě živočichů.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: Profimedia.cz

Nová studie přichází z dílny Královské botanické zahrady, Stockholmské univerzity a Univerzity Kew. Výzkumníci institucí ve společné práci vytvořili souhrn dat dokumentujících vymírání rostlinných druhů z celého světa a podívali se, jak si flora vede od počátku lidské průmyslové revoluce.

"Většina lidí umí jmenovat savce nebo ptáka, který v posledních stoletích zanikl, ale jen málokdo je schopný jmenovat vyhynulou rostlinu," komentuje práci doktorka Aelys M. Humphreysová ze Stockholmské univerzity, "Tato studie je prvním svého druhu a dává nám přehled o tom tempu zániku rostlinných druhů. Slyšíme často o hodně živočišných druzích, kterým hrozí vyhynutí. Ale stejné údaje pro rostliny, které jsme již ztratili, doposud scházely.“

Pětisetnásobné zrychlení

Výsledky ukazují, že za posledních 250 let došlo na zánik 571 druhů rostlin - to je víc než dvojnásobek ztracených známých druhů ptáků, savců a obojživelníků dohromady. Tempo vymírání rostlin je až pětisetnásobně rychlejší, než kdyby pravděpodobně docházelo k přirozenému vymírání rostlinných druhů.

Nejvyšší míra vymírání rostlin je na ostrovech, typicky v oblastech se subtropickým, středomořským podnebím. Ostrovní oblasti často hostí unikátní druhy, které se vyvinuly v izolaci - tváří v tvář invazivním druhům a měnícím se podmínkám však nezvládají obstát a v součtu odcházejí do věčných lovišť. Za hlavní příčinu vymírání byla identifikována fragmentace biomů, tedy šíření zemědělských polí a lidských osad. Ostrovní přemíra extinkce ale naznačuje, že vymírajících druhů je možná ve skutečnosti nejspíše ještě víc, než kolik jich studie objevila.

Mezi úbytkem a diverzitou

Práce totiž operovala jenom s druhy, které byly jinými studiemi nahlášeny jako vyhynulé. Autoři si však povšimli, že typicky k "objevu" vymřelého druhu dochází u dřevin nacházejících se v malé geografické oblasti, tedy často právě na ostrovech. Lze tedy očekávat, že menší rostliny ve větších oblastech ubývají podobným tempem - jenom se hůře identifikují, popřípadě mají štěstí na to, že žijí ve větším biomu.

Dlužno nicméně zmínit, že výsledky automaticky neznamenají snížení rostlinné biomasy, tedy snížení potravy pro býložravce nebo tvorbu kyslíku - lze předpokládat, že i na zemědělských polích roste velký počet lidmi opečovávaných rostlinných plodin. Ve městech je už tento faktor samozřejmě menší, ale volání po zelených střechách nebo vyšším počtu stromů může i toto manko pomoci dorovnat. Ačkoliv rostlin na planetě bude (kvůli urbanizaci) méně než před 250 lety, vymírání rostlinných druhů nemusí nutně ještě znamenat, že na Zemi stejným tempem ubývá i jednotlivých kusů rostlin. 

Znamená však rozhodně úbytek biodiverzity, a tak zvýšení náchylnosti rostlinných (a v součtu i živočišných) druhů na další selekční tlak. Zjednodušeně lze říct, že čím více různých rostlin (s různými vlastnostmi) existuje, tím větší má příroda šanci ustát nenadálé katastrofy. I kdyby třeba nějaká nehoda eliminovala část citlivých rostlin, jiné rostliny poměrně rychle převezmou jejich roli. Pokud však bude Země patřit jenom plodinám pěstovanými lidmi, pak (zvláště vezmeme-li v potaz oblibu monokultur) se tato redundance snižuje.

K podobnému zjištění především stran redukce živočišné biodiverzity přitom nedávno došla i studie Mezivládního panelu OSN pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES). Obě studie doporučují zvýšit lidské snahy o ochranu přírodních systémů. Vzhledem k tomu, že tempo deforestace a urbanismu však prozatím směřuje spíše strmě vzhůru, nelze očekávat, že by podobná doporučení měla v dohledné době praktický dopad.

Studie byla publikována v Nature, Ecology & Evolution.

Tagy: rostliny zvířata a příroda věda a poznání ekologie a ochrana životního prostředí