Od doby, kdy jsme počátkem 80. let na snímcích sond Voyager poprvé zblízka spatřili Saturnův měsíc Enceladus, zůstal tento maličký měsíc ve světle pomyslných reflektorů. Jeho jasný ledový povrch je v jižní části měsíce téměř prostý kráterů, což ukazuje na jeho nízké stáří, a tedy aktivní geologii obnovující povrch. Přítomnost v nejhustší části Saturnova prstence E naznačovala možnost gejzírů doplňujících prstenec ledem. Mohl by i měsíc tak malý, že je průměrem srovnatelný se západo-východní délkou České republiky, hostit vnitřní oceán? Následná pozorování ukázala, že mohl, a čeští vědci z Katedry geofyziky spolu s belgickými a francouzskými spolupracovníky nyní velmi upřesnili hloubku oceánu a sílu ledové kůry měsíce. Ta je tenčí, než jsme se dříve domnívali.

Zatímco špioni vystačí s laserovými mikrofony a vibrujícím sklem, astronomové mají vzdálené špehování podstatně složitější. Systém prstenců, obepínající nejfotogeničtější planetu sluneční soustavy, jim ale nově poskytl nástroj, jak zkoumat její útroby.