Vznik života představuje jednu z nejpalčivějších otázek moderní vědy a teorií najdeme stovky. V posledních týdnech se nicméně dostalo výrazné podpory jedné konkrétní – možnosti, že život vznikl na rozhraní žhavé zemské kůry a chladného oceánu. Podle nejnovějších geochemických analýz totiž u oceánských zlomů samovolně vznikají aminokyseliny, základní stavební jednotky bílkovin a potažmo těl organismů.

Vznik života, původ hlavních skupin pozemských organismů či kořeny fotosyntézy patří k nejzajímavějším, ale také nejožehavějším tématům moderní biologie. Vědci se tradičně při hledání odpovědí na tyto otázky obraceli ke zkamenělinám. Z doby před více než miliardou let známe ovšem jen hrstku fosilií, které navíc není snadné zařadit. "Molekulární hodiny" založené na postupném hromadění mutací nabízejí alternativní cestu, jak datovat nejdůležitější události pozemské evoluce. Ani ty však nejsou "bez much". Tradičně navíc udávaly ohromná časová rozmezí, kdy k milníkům evoluce mohlo dojít. Autoři nejnovější studie tohoto typu nicméně tvrdí, že se jim většinu překážek podařilo překonat…

Nejnovějším hitem populárně vědeckých webů je značně kontroverzní evoluční studie, která je označována jako "důkaz", že chobotnice nepocházejí ze Země, nýbrž jde o import z vesmíru. Jak už to v podobně šokantních "zjištění" chodí, celá věc je poněkud méně podložená, než bylo záhodno. V duchu odpovědi na většinu článků, které končí otazníkem, tak můžeme již nyní sdělit "Ne, chobotnice k nám z vesmíru nejspíše nepřiletěly". To však neznamená, že ve spekulativní rovině nemá zdroj celého zjištění některé zajímavé závěry.

Bývaly časy, kdy byl kyslík pro život prudce jedovatou látkou. Než se to změnilo a drtivá většina života se na kyslíku naopak stala závislá, prožila si planeta největší masové vymírání známé historie. Nová práce z Jihoafrické republiky nám dává poznat další milník na cestě k dnešní dominanci života: Ačkoliv byl pro kyslíkové organismy tehdejší svět nehostinný, zřejmě se jim dobře dařilo v uzavřených enklávách. Vědci to zjistili studiem pyritu, který také možná znáte pod názvem "kočičí zlato".

Dějiny pozemského života můžeme rozdělit na dvě části. V té první, která začala krátce po zformování naší planety, vznikly jednoduché organismy a vyvinuly se na úroveň dnešních bakterií. Tyto organismy a jejich ekosystémy na Zemi dominovaly nejméně tři miliardy let. Pravda, už relativně brzo se patrně vyvinuly větší a komplexnější, eukaryotické organismy na úrovni dnešních prvoků. Ty ale převážily a začaly se explozivně rozvíjet až celkem nedávno – před nějakými šesti až sedmi stovkami milionů let. Tím byla předznamenána epocha zjevného života, doba, ve které se vyvinuly mnohobuněční živočichové i rostliny a ve které žijeme dodnes. Proč si ale komplexní formy života dávaly tak na čas?

Ačkoliv na vznik života na Zemi došlo již před necelými čtyřmi miliardami let, po valnou většinu historie naší planety měl život pouze formu jednobuněčných mikrobů. Zlomem, vedoucím postupně až k věku suchozemských tvorů, dinosaurů i lidí, byla před přibližně 540 miliony let tzv. Kambrická exploze, kdy rapidně přibylo mnohobuněčných živočichů, které již můžeme označit za "zvířata". Nad důvody Kambrické exploze vědci spekulují dlouho, podle nové australské studie však její kořeny můžeme najít v tání ledovců.