Želvy jsou fascinující tvorové, kteří si získali pozornost lidí již před tisíciletími. Ve starověkých civilizacích byly symbolem dlouhověkosti a moudrosti a jejich vyobrazení najdeme v tehdejším umění i literatuře. Přesto se staly klasickými domácími mazlíčky až později. Jak se tedy želvy dostaly až k nám domů? A jak jim dnes zajistit co nejlepší péči?

Recept na dlouhověkost lidí se může skrývat v želvách. Kostěným krunýřem chránění plazi chodí pomalu, a ještě pomaleji stárnou.

Samec želvy obrovské Jonathan je slepý, přišel o čich, ale sluch má v pořádku a stále ještě rád dovádí se samicemi. Nejstaršímu živočichu na planetě je minimálně 185 let a ve své "rezidenci" na ostrově Svatá Helena je celebritou. Až jednou zemře, jeho krunýř se zakonzervuje a vystaví. 

V jedné z Ezopových bajek závodí zajíc s želvou, ale ta ho nakonec porazí, když si sebevědomý zajíc na chvíli zdřímne. Mohl by se podobný závod někdy odehrát v přírodě a je možné, aby želva porazila zajíce? Na tyto otázky se snaží odpovědět britští vědci.