Člověk je nepochybně dosti násilným živočichem. Stačí se podívat na počet obětí nejrůznějších válek, kterých je současná, relativně nedávná, ale i starobylá historie plná. Nejde navíc o nic, co by bylo spojeno teprve se vznikem organizovaných států. Konflikty a půtky se sousedními kmeny jsou typické i pro etnika žijící lovecko-sběračským způsobem života. 

Maďarsko si sice oplocením hranic chrání před příchodem uprchlíků, bariéra ale komplikuje život divoké zvěři. Hrozí kvůli ní vyhynutí mimořádně vzácného savce, kterého žijí na světě už jen zhruba čtyři stovky.

O invazních druzích a jejich nezřídka negativním vlivu na lokální ekosystémy toho bylo napsáno opravdu hodně. Některé z nich nemusí škodit vůbec a místní přírodu jen obohatí, zatímco jiné mohou vést až k úplnému rozvratu místního uspořádání. Jedna jejich skupina je ale obzvlášť destruktivní – savčí predátoři. Nejde ale o žádné lvy nebo tygry. Daleko větší paseku dokáží ve zranitelných ekosystémech nadělat "obyčejní" potkani, psi nebo kočky. 

Inteligenci u zvířat si obvykle spojujeme s lidoopy, v menší míře možná s delfíny, psy nebo papoušky. Právě s těmito zvířaty se lidé také nejčastěji pokoušeli "domluvit". Když pomineme nejstarší, spíše úsměvné, pokusy, ani experimenty s přímou komunikací příliš neuspěly. Na vině je hlavně velká bariéra mezi lidským zvukovým ústrojím a jeho zvířecími protějšky, případně mezi fungováním lidského a papouščího mozku. Větší úspěchy vědci zaznamenali s použitím symbolické komunikace. 

Standardní blesky se vybijí v zlomku sekundy a dosahují délky maximálně několika kilometrů. Sítě specializovaných senzorů ale meteorologům a nadšencům do hledání extrémních atmosférických výkyvů umožňují sledovat velké oblasti a "vyzobávat" rekordní výboje. 

Není žádným tajemstvím, že na Zemi žijí slon africký a slon indický. Zdaleka ne každý ale ví, že tím výčet dnešních chobotnatců nekončí.