Je to ale méně, než očekávali. Zhruba polovinu uhlíku, jehož mrtvé oceány nebyly schopny zachytit, totiž absorbovaly ekosystémy na pevnině.

Mrtvé oceány tedy ztrácí schopnost absorpce a přispívají tak ke globálnímu oteplování, částečně však tento efekt tlumí pevnina.

Vědci se k těmto výsledkům dobrali počítačovými simulacemi – jedna ukazovala oteplování a pohyb CO₂ bez mořského života a druhá s mořským životem.

Zatímco většina výzkumů se soustředí na to, jak chemie a teplota ovlivňují schopnost moří a oceánů absorbovat uhlík, tyto výsledky ukazují, že biologie v tom hraje mnohem větší roli, než se myslelo. Současně odhaluje interakci mezi oceánskými a pevninskými ekosystémy v absorpci uhlíku.

Velká uhlíková houba

Oceán není jen vodní plocha, ale i uhlíková houba. Pohltí asi 25 procent CO₂ každoročně vypuštěného člověkem do ovzduší. Velká část tohoto procesu leží na bedrech mořského života. Uhlík asimiluje drobný plankton, který když uhyne, dopraví ho ke dnu.

„Dlouho jsme chápali, že biologická uhlíková pumpa hraje klíčovou roli v udržování nízkých hladin CO₂ v atmosféře,“ uvedl hlavní autor studie Jerry Tjiputra. „Většina studií však přehlížela interakci mezi ekosystémy Země. Náš výzkum naznačuje, že suchozemské ekosystémy kompenzují schopnost oceánu absorbovat CO₂, pokud je mořský život vyhuben a tato schopnost omezena,“ vysvětlil.

Dodal, že je nepravděpodobné, aby všechen oceánský život najednou vymizel. Kvůli globálnímu oteplování je ale ohrožen postupným vymíráním.