Co se vám snaží naznačit gorila, když mručí?

MAGAZÍN - Příroda autor: art

Když potkáte gorilu, nedívejte se jí do očí, a rozhodně na ní nekašlejte. Tohle by vám řekl průvodce, kdybyste se vydali do Rwandy pozorovat gorily. Zájem o výpravy za gorilami ve Rwandě roste, což prospívá místní ekonomice. Pro zvířata to ale může mít tragické konce, lidské nemoci jsou pro ně totiž nebezpečné. 

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: ThinkStock

Gorily žijící v lesích na prudkých svazích rwandského sopečného národního parku vypadají laskavě, ale taky hrozivě. Člověk, který na ně narazí, má tendenci prchnout před nimi a stejně tak je obejmout, což se zásadně nedoporučuje. Gorilí pochrupování, škrábání se na noze nebo zvědavé pozorování je téměř lidské, a přesto zvířata nezapřou, že jsou součástí divoké přírody. 

"Nedá se uhodnout, co si myslí," říká britský inženýr John Scott, který se coby důchodce vydal do těchto vysokých hor, aby mohl pozorovat bytosti blízké člověku.

Zájem o gorily mezi turisty roste, což pomáhá rwandské ekonomice, ale pro opice to může být zkázonosné. Lidské nemoci jsou pro ně nebezpečné, takže ve Rwandě vznikl speciální veterinářský tým, který o nemocná nebo raněná zvířata pečuje.

Ve 20. století počet těchto primátů prudce poklesl kvůli pytláckému lovu a nákaze. Teď začíná goril postupně přibývat. Podle odhadů žije ve Rwandě a sousedním Kongu a Ugandě 900 horských goril.

Ve Rwandě vydávají denně povolení k hodinovému pozorování těchto zvířat 80 lidem. Požadují za to v přepočtu 18 tisíc korun a pětina z těchto příjmů je určena školám, klinikám a komunitám.

Loni se přijelo na gorily podívat 20 tisíc lidí, většina z USA, Austrálie, Německa a Kanady. Do sídla národního parku přicházejí velké skupiny. Lidé vybavení pro horskou turistiku popíjejí kávu a čekají, až je rozdělí do skupinek po osmi, což je maximum lidí, kteří jsou na stezky v hustém porostu vpuštěni naráz.

Doprovází je průvodce, který se ujistí, zda je tempo přiměřené. Stoupá se do svahů mezi zapletenými liánami a žahajícími kopřivami. Cesta za rodinkou pojmenovanou Amahoro trvá dvě hodiny.

Průvodce Ferdinand Ndamiyabo své skupině předem vysvětlí pravidla: Nenapřahovat ruce, mluvit tiše, nekašlat a nekýchat směrem ke zvířatům a držet se od nich ve vzdálenosti nejméně sedmi metrů. Jestliže se zvíře vydá vaším směrem, přikrčte se, nedívejte se do očí a vydávejte tichý zvuk, jako když si čistíte hrdlo. Právě takto gorily vyjadřují přátelství.

Po výstupu se otevírá paseka a na ní se vynořuje skupinka ospale vyhlížejících goril. Dvě mladé spolu neohrabaně zápasí, další hřebelcuje šedivějícího samce Gahingu, který je vůdcem rodiny Amahoro. Stařešina se nakonec převalí na záda, položí hlavu na paži, zadívá se na fotoaparáty ověšené příchozí a přitom tiše mručí. "Šedivec říká 'Žádný problém, přátelé, vyfoťte si, co chcete'," ujišťuje Ndamiyabo.

Se skupinou přišel také Jean Bosco Noheli, který pracuje v horách jako veterinář. Zpozoroval, že samice Karisimbi, která dostala jméno po nejvyšší ze sopek v pohoří Virunga, kde gorily žijí, má zraněné zápěstí. Je ale jenom povrchové a není potřeba nijak zasahovat.

To by znamenalo nejprve zvíře uspat a odlákat pryč ostatní členy rodiny, aby mohl lékař pracovat. Ke skupince patří také samec Kajoriti, který přišel o paži, když uvízl v pytlácké smyčce.

Na ohrožení rwandských goril upozornila Američanka Dian Fosseyová, která je dlouhodobě pozorovala a naučila se napodobovat jejich komunikaci. Žvýkala stejné rostliny jako zvířata a mohla se tak přiblížit těsně k nim. Svou práci popsala v knize Gorily v mlze, podle níž byl natočen film. Fosseyovou zavraždili v roce 1985 v jejím horském táboře a byla pak pohřbena v horách.

Rwandu v roce 1994 decimovala genocida, při níž zahynulo na 800 tisíc lidí. Turisté se tam vrátili až na konci 20. století. Domov tajemných goril je vzdálený jenom dvě hodiny jízdy autem od rwandské metropole Kigali.

Ndamiyaboova skupina se vydala na stezku v době, kdy se zvířata probírají z ranního dřímání. Gorily se najednou seřadily za vylekanými turisty a téměř do nich narazily. Podle Scottovy ženy Sarah tak blízký kontakt vzbuzuje v lidech respekt. Gesta goril jako škrábání vypadají velmi lidsky, ale zvířata jsou majestátní svou velikostí a také silou.

"Stačilo by, aby člověka jenom plácly, a bylo by to," říká Sarah Scottová, která si sílu goril dobře uvědomila.

Tagy: zahraničí Rwanda zvířata a příroda

Zdroje: ČTK,AP