Podélně protáhlými zorničkami se na svět dívají například ovce, zatímco svislé má kromě kočkovitých šelem i mnoho hadů a dalších masožravců. 

Stahování a roztahování zornic slouží k regulaci přicházejícího slunečního záření. Intenzivní svit by bez účinného filtru brzy vypálil jakoukoli sítnici.

Za slunečného dne proto naše zornice připomínají špendlíkové hlavičky, zatímco na večer se široce roztáhnou. Asi tedy nepřekvapí, že se první hypotézy o tvaru zorniček vztahovaly k této jejich funkci.

Škvírkovitá stavba očí je skutečně účinnější než kruhová – množství propuštěného světla se u nich liší až 300krát!

Proč jsou ale některé zornice zploštělé vertikálně, zatímco jiné horizontálně?

Hodnověrné vysvětlení se podařilo nalézt teprve nedávno. Američtí a britští odborníci si totiž povšimli, že svislé či naopak vodorovné zorničky úzce souvisejí se způsobem života konkrétního tvora. Tvar zploštění tak téměř jistě není jen dílem náhody.

Vertikální zorničky nalezneme nejčastěji u dravců aktivních ve dne i v noci, zatímco horizontální u býložravců, typické kořisti predátorů.

Důvodem jsou odlišné optické vlastnosti obou typů očí. Svislé štěrbiny totiž umožňují velmi efektivně zaostřit vertikální objekty v nejrůznějších vzdálenostech – jinými slovy kořist.

U horizontálních objektů náležejících ke krajině naopak pomocí přeostřování umožňují dobře odhadnout vzdálenost. Oči s takovouto stavbou také bývají téměř bez výjimky umístěné vpředu na hlavě.

Oči s horizontálními štěrbinami naopak nalezneme zpravidla na stranách hlavy, kde umožňují široký rozhled po okolí. Jejich stavba navíc vydatně zlepšuje rozeznávání horizontálních objektů, tj. krajiny samotné, ale třeba i plížících se dravců na číhané.