Závěr studie pod vedením genetičky Meredith Yeagerové z amerického Národního onkologického institutu je povzbudivý jak pro potomky rodin z oblasti ukrajinského Černobylu, tak pro potomky přeživších havárie jaderné elektrárny v japonské Fukušimě.

Zkoumali geny celých rodin

Dopad černobylské havárie z 26. dubna 1986 je i dnes, 35 let po neštěstí, předmětem vědeckého bádání. Jednou z otázek, na kterou může věda odpovědět teprve nyní, je dopad radiace na potomky lidí, kteří jí byli vystaveni.

Vědci do studie zahrnuli dvě stovky lidí ze zasažené oblasti. Byli to pracovníci, kteří dekontaminovali oblast zamořenou výbuchem reaktoru, evakuovaní z města Pripjať a dalších míst v sedmdesátikilometrovém okruhu od nehody, a jejich děti počaté až po havárii a narozené v letech 1987 až 2002.

Výzkumníci shromažďovali data celých rodin, aby mohli porovnat DNA matky, otce a dítěte. Po vyšetření celých genomů však žádné mutace, které by souvisely s vystavením rodičů zvýšené radiaci, u dětí nenalezli. Jsou proto přesvědčeni, že účinek radiace na těla rodičů nemá v budoucnu žádný dopad na děti, které zplodí.

Studie není dobrou zprávou jen pro „děti Černobylu“, ale také pro „děti Fukušimy“.

Zvýšená radiace poškozuje DNA, a tak může zvýšit riziko rozvoje nádorových onemocnění. Ukazuje se však, že síla seberegulačních mechanismů naší DNA je silnější než hodnoty ionizujícího záření z katastrof jaderných elektráren.