Distanční výuka v roce 1937: Praskající rádio bylo zábavnější než rychlý internet

15. 2. 2021 – 8:03 | Člověk | Pavel Jégl | Diskuze:

Distanční výuka v roce 1937: Praskající rádio bylo zábavnější než rychlý internet
Školáci u rádia ve třicátých letech minulého století. | zdroj: Profimedia.cz

Za distanční výukou, kterou testovali před více než osmdesáti lety v Americe, byla také virová epidemie. Školáci tehdy naslouchali učitelům z rádia a rozvrh dostávali v novinách.

Distanční výuka, používaná za pandemie koronaviru, není převratnou novinkou. Zavedli ji už v roce 1937 v Chicagu během epidemie obrny.

Jen technologie byla jiná – místo rychlého internetu praskající a šumící rádio. A k tomu noviny.

Ve stínu dětské obrny

V létě 1937 se ve Spojených státech šířila dětská obrna, virové infekční onemocnění, které může způsobit ochrnutí, často trvalé. V zemi se před dětmi zavírala kina, hřiště, koupaliště, byly rušeny dětské tábory. V srpnu zaznamenali v Chicagu 109 případů nemoci, proti které tehdy ještě nebyla vakcína.

Tamní školský úřad proto rozhodl, že začátkem září nebudou otevřeny školy a žáci se budou vzdělávat pomocí rozhlasového vysílání.

V té době vlastnily už čtyři pětiny amerických domácností nejméně jeden radiopřijímač. Pedagogové to využili k tomu, aby rychle připravili lekce ze základních předmětů.

Od 13. září tak na 325 tisíc dětí od třetí do osmé třídy od pondělí do pátku naslouchalo výkladu učiva. K tomu školáci přes rádio dostávali pokyny k samostatnému studiu a úkoly.

„Lekce byly krátké, trvaly jen patnáct minut a vysílalo je šest stanic. Rozvrh hodin byl vždy den předem v novinách, kde se žákům (rodičům) zároveň připomínaly úkoly,“ popisuje tehdejší výuku Michael Hines, historik vzdělávání ze Stanfordovy univerzity na webu stanford.edu.

V pondělí, ve středu a v pátek se vyučovaly humanitní a přírodovědné předměty. Zbývají dny byly věnovány matematice, fyzice a angličtině.

A protože žáci byli zvyklí na to, že rádio je médiem pro příběhy a zábavu, školy převzaly taktiku ze světa komerčních pořadů. Ve vysílání tak vystupovaly hvězdy showbyznysu, oblíbení baviči, kteří se snažili vtípky o to, aby udrželi pozornost dětí a aby se žáci na distanční výuku těšili a nevynechávali ji.

Často se jim to dařilo.

Tři týdny a dost

Výuka pomocí rádia trvala tři týdny. Od října se žáci vrátili do škol, odevzdali úkoly a učitelé jim zadali testy, aby poznali, nakolik učivo zvládli.

Pro všechny děti však nebylo dostupné rádio, obdobně jako dnes všechny děti nemají přístup k internetu. Rozdíly ve znalostech učiva tak byly propastné.

Už v roce 1937 se přitom potvrdilo, že distanční výuka je náročná nejen pro žáky, ale i pro učitele a rodiče. A také to, že beze zbytku nenahradí tradiční výuku ve školách, byť je lepší než výuka žádná.

V Chicagu však distanční výuka trvala jen tři týdny, což bylo pro všechny zúčastněné snesitelné. Tehdejší zkušenosti a jejich srovnání s těmi současnými obsahuje zajímavý podcast na webu Stanfordovy univerzity.

Zdroje:
Stanford.edu

Nejnovější články