Dva a půl rodiče

Pro terapii se vžil název "trojrodičovství", přesněji lze mluvit o dárcovství mitochondrií (Mitochondrial replacement therapy, MRT). Vědci při něm nahrazují buněčné jádro ve vajíčku dárkyně jádrem z vajíčka původní matky. Reálně by se s přimhouřením očí snad dalo mluvit o "dvouapůlrodičovství". Ve výsledku dítě získá geny od otce, matky a ve velmi malé menší míře i od třetí dárkyně (resp. poetičtěji: druhé matky). Podstatnější je, že jeho mitochondriální DNA pro ovlivnění metabolismu šlape lépe, než kdyby ji získal od matky - tedy v případě některých genetických poruch.

Řecký tým se nyní snaží stejnou techniku posoudit nejen jako řešení dědičných nemocí, ale i jako náhradu neplodných vajíček. Není to každopádně zcela poprvé, co se narodilo dítě tří rodičů. Prvenství si v 2016 připsal tým doktora Johna Zhanga, který porodil první MRT dítě u jordánského páru v Mexiku, jehož matka trpěla Leighovou chorobou a prodělala předtím kvůli tomu několik potratů i úmrtí novorozenců. Reálně tedy nejde o nějakou modifikaci genomu, ale i variantu léčby dědičné choroby bez přenosu na potomka.

Její syn vzešlý z MRT je zatím živý a zdravý. Mexiko bylo nicméně zvoleno kvůli tomu, že jeho zákony MRT terapii nezakazovaly. Právě legislativní otázka bude zřejmě z hlediska MRT velmi komplikovaná. Techniku povoluje Spojené království, v USA je naopak technika zakázána. Ani v Řecku není terapie povolená - aktuální matka tak musela podstoupit oplodnění ve Španělsku.

Proces má své problémy

Následovalo pak několik dalších trojrodičovských porodů, kdy lékaři použili techniku k vyřešení nějakého druhu dědičného defektu na straně "původních" rodičů. Aktuální případ v Řecku je tak poprvé, kdy byla MRT metoda využita jako součást klinického testu k řešení neplodnosti. Nakolik však může pomoct většímu počtu rodičů s tímto problémem, je stále předmětem otázek.

"Nejde o nový nápad," hodnotí oznámení embryolog Pavel Trávník, "Přišel s ním už v roce 1997 Jacques Cohen se spoluautory a v roce 2001 metodu nedoporučil ke klinickému použití." Jak dodává, tento druh umělého oplodnění ve skutečnosti neřeší velkou část případů neplodnosti a je použitelný jenom pro minoritu rodičů. Navíc nikoliv bez potenciálních problémů.

"Metoda s sebou nese řadu rizik, počínaje zánikem manipulovaného oocytu a konče neznámými vlivy na vývoj embrya," dodává Trávník, "Metoda by měla být rezervována, a to s velkou opatrností a nejistým výsledkem, jen pro prevenci těžkých mitochondriálních chorob, kde je poměr užitku a rizika přijatelný."

Nelze tak očekávat, že MRT se stane podobně běžnou realitou jako třeba "děti ze zkumavky", které loni oslavily 40 let od prvního porodu. Alespoň ne hned – a pokud se v budoucnu objeví nežádoucí defekty, pak možná nikdy. Zároveň se ale zdá, že trojrodičovství (jakkoliv zavádějící pojem je) je s opakovaně prováděnou MRT technikou definitivní realitou. Lze předpokládat, že v nenulovém počtu případů bude počet dětí takto vzniklých dále růst. Nakolik se rozšíří dále, odpoví až čas.