Přistání modulu Philae na kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko je bezpochyby největším astronomickým úspěchem této dekády a je dobré si připomenout, že ho bylo dosaženo pomocí dnes už zastaralých technologií: sonda Rosetta, která modul ke kometě donesla, startovala v roce 2004 a její konstrukce probíhala po celá 90. léta.

Například spektrometr ROSINA běží na procesoru 386 a kamera ROLIS, která kdysi patřila mezi přístroje se špičkovým rozlišením, už by dnes nedokázala konkurovat ani otlučeným mobilům. I tak ale její záběr povrchu, osvětleného LED světly modulu (viz výše), nabízí zcela fascinující podívanou.

Philae sice po sérii odrazů přistál na zcela neplánovaném místě, ale zatím se zdá, že to bude ku prospěchu výzkumu – oblast, do které by se řídící středisko neodvážilo modul cíleně posadit, nabízí velmi zajímavý terén.

zdroj: ESA

Modul teď vyčkává v pohotovostním režimu na sluneční světlo (optimistické odhady mluví o přelomu března a dubna), ale hned po svém tvrdém přistání stihl odbavit většinu plánovaných měření, jejichž první obšírnější závěry byly publikovány na včerejší tiskové konferenci.

Jednak se ukázalo, že přistávací harpuny se „nechytly“ kvůli nečekané tvrdosti povrchu, a zároveň se zatím rozcházejí data ze senzoru MUPUS a jedné z dalších kamer. Senzor říká, že povrch komety pokrývá až patnácticentimetrová vrstva prachu, ale konkrétní snímky ukazují něco jiného. Kometě dále zcela schází magnetické pole a naopak uvnitř je napěchovaná velmi pestrou nabídkou chemických prvků a sloučenin včetně těžké vody.

zdroj: ESA

Na zveřejnění detailnějších snímků přímo z povrchu si veřejnost bohužel musí počkat: na rozdíl od NASA je Evropská kosmická agentura (ESA) daleko více vázána na smlouvy a embarga, spojená s financováním jednotlivých přístrojů na palubě Rosetty i ve výbavě Philaeho.

Nicméně aby se modul necítil tak osaměle, v ESA už panují čilé debaty o tom, že by na kometu mohli zkusit posadit i samotnou sondu. Že s jídlem roste chuť prostě platí i v hlubokém vesmíru!