Extrémní radiový záblesk astronomové vystopovali do vzdálené galaxie

- Vesmír autor: Ladislav Loukota

Cosi extrémně silného ve vzdálené galaxii před 3,6 miliardy let vyprodukovalo radiový signál, který vloni dorazil na Zemi. Radioastronomové jej zaznamenali jako rychlý radiový záblesk jménem FRB 180924. Zdali se jednalo o hvězdnou kolizi či jiný jev, zatím netušíme. S novým objevem Keitha Bannistera z australské akademie věd CSIRO se však zvyšuje šance, že to zjistíme. Bannisterův tým byl totiž s to vystopovat místo původu s využitím optických teleskopů s dechberoucí přesností.

Rádiový interferometr ASKAP

Rádiový interferometr ASKAP,zdroj: AKSAP

"Pokud byste stáli na Měsíci a dívali na Zemi s přesností, které jsme dosáhli, nejenže byste mohli učit město, odkud signál vyšel, ale mohli byste vysledovat i ulici, ze které pochází," řekl Bannister. Zjištění bylo vytáhnuto z dat rádiového interferometru ASKAP (Australian Square Kilometre Array Pathfinder), který byl specificky navržen k odhalování lokace rychlých radiových záblesků.

V principu je přitom zjištění směru stejné jako u detektorů gravitačních vln - detektory LIGO a Virgo jsou také interferometry, avšak spoléhající na srovnání laserových paprsků. Když tým z ASKAP zjistil daný směr, astronomové z Evropské jižní observatoře mohli danou oblast prozkoumat optickými teleskopy. Zdejší teleskop VLT odhalil v koordinátech signálu galaxii DES J214425.25–405400.81 vzdálenou 3,6 miliardy světelných let. Co přesně mohlo FRB 180924 způsobit, však průzkum neodhalil. Zatím. Pokud by na pozorování došlo dříve, mohly být výsledky jasnější. 

Není to rozhodně poprvé, co se podařilo podobně vystopovat rychlý radiový záblesk. Zhruba rok a půl nazpět byl ke svým kořenům podobně vystopován jiný záblesk FRB 121102. Jeho zdrojem byla zřejmě hvězda zachycená v extrémně silném magnetickém poli, nejspíše v okolí černé díry. FRB 121102 byl však méně tvrdý oříšek - jeho signál se totiž opakoval. I proto jej někteří měli za potenciální signál mimozemské inteligence. 

Nyní řešený signál FRB 180924 však neměl opakující se charakter a byl co do signálu notně odlišný - což znamená, že bylo podstatně náročnější jej vystopovat. Navíc platí, že ze zhruba osmi desítek rychlých radiových záblesků, které se dodnes podařilo zachytit, měla většina neopakující se charakter. Australská metoda by tedy mohla být snad využita ke hledání zdrojů většiny podobných signálů. To by nám také konečně mohlo napovědět více o tom, co záblesky způsobuje. 

Vystopovaná galaxie

Vystopovaná galaxie,zdroj:AKSAP

To zajímavé teprve přijde

Obecně se soudí, že za rychlé radiové záblesky nejspíše můžou extrémní kosmická kataklyzmata - srážky hvězd, pohlcení hvězd černou dírou či podobné srandy. Jistě se to však neví. Tuší se navíc, že rychlých radiových záblesků k nám nejspíše putuje mnohem víc, než kolik jich dovedeme detekovat. Možná jsou ve vesmíru zcela běžnou událostí. Zatím však radioastronomové stále kalibrují své přístroje, popřípadě budují nové přijímače. 

Rychlé radiové záblesky jsou tak vlastně nevlastním bratříčkem gravitačních vln. Také o těch se dlouhé roky spekulovalo, zdali vůbec existují, či zdali je dovedou naše přístroje (v tomto případě laserové interferometry) vůbec detekovat. U první a druhé detekce se našlo mnoho skeptiků - pak ale další gravitační vlna udala optickým astronomům kurz, kam natočit teleskopy..

Ti v daném směru našli první pozorovanou kilonovu, tedy srážku neutronových hvězd. Byla to významná vědecká událost nejen pro astronomii, ale i srovnání pozorování s tím, co predikují teoretické modely. Pozorování, které by nebylo možné, kdyby nám informaci o srážce nepřinesly nejprve gravitační vlny, jejichž detekce umožnila informovat další astronomy s jejich přístroji. 

Říká se tomu multimessenger astronomy neboli "astronomie využívající více poslů". Jak gravitační vlny, tak i rychlé radiové záblesky by mohly být právě oněmi novými posly, kteří dají kolegům s optickými, infračervenými a dalšími teleskopy kurz, kde hledat zajímavé jevy. Schopnost zjistit, odkud přibližně přiletěl nejenom opakující se, ale nyní jednorázový radiový signál, je v tomto ohledu významný krok kupředu. Co více, radiové signály můžou být dle své modulace i nositelem informace o prostředí, kterým prošly.

Ten skutečný zlom ale přijde až v okamžiku, kdy nám rychlé radiové záblesky odhalí nový, doposud nevídaný jev stejně, jako nám gravitační vlny poprvé odhalily kilonovu. 

Studie byla publikována ve Science

Tagy: Vesmír věda a poznání rádiové signály