Tradičně se rychlé radiové zápletky považují jako důsledek velkých kosmických kataklyzmat, jako je například supernova. Prakticky všechny mají zřejmě původ mimo naší galaxii. Kdyby totiž podobná katastrofa nastala blíže, nejspíše bychom si všimli i jiných projevů včetně světla. U většiny z nich se s tímto vysvětlením lze dost dobře spokojit, podobné záblesky k nám totiž z jediného směru přijdou jenom jednou. FRB 121102 to ale v roce 2012 změnil - nebylo jednoduše možné, aby jeho zdrojem byla supernova či podobný jev, protože supernovy se, jaksi, neopakují.

Nebude nejspíše překvapivé, že přesto byli astronomové i tehdy skeptičtí vůči umělému původu FRB 121102. Jejich tušení získalo oporu v loňské studii (shodou náhod vyšlé skoro na den přesně jako studie nová), která se podívala na zoubek zaznamenanému signálu.

Z datové analýzy tehdy vyšla jako nejpravděpodobnější možnost, že radiový signál pochází z neutronové hvězdy zachycené v silném magnetickém poli - buďto uvnitř husté mlhoviny, anebo poblíž černé díry. Radiové signály byly totiž "pokřiveny" způsobem odpovídajícím jejich průchodu silným magnetickým polem. Neutronové hvězdy mohou navíc jako pulzary emitovat silné radiové vlny. Kombinace obou faktorů pak nejspíše měla za důsledek jev FRB 121102.

Zdálo se, že podobné prostředí je alespoň v námi detekovaném vesmíru jedinečné. To však díky nové detekci druhé sady jménem FRB 180814 nejspíše neplatí. Aby bylo jasné, FRB 180814 nepochází ze stejného zdroje jako FRB 121102 - jde o zcela novou sadu rychlých radiových záblesků z nového zdroje, vzdáleného nejspíše 1,5 miliardy světelných let od Země, a tudíž pocházejícího i z události staré 1,5 miliardy let.

Možnost srovnání

Celkově radioastronomové z projektu Canadian Hydrogen Intensity Mapping Experiment (CHIME) v Britské Kolumbii pod vedením Mandany Amiri detekovali 13 záblesků během třítýdenního období. Nejméně sedm z nich bylo detekováno na vůbec nejnižší zaznamenané frekvenci 400 MHz. To naznačuje, že signálů mohlo být ještě více - nacházely se však mimo detekované spektrum.

Skutečnost, že signály mají různou frekvenci, je na každý pád zajímavá, doposud přitom panovaly pochybnosti, že takto nízkofrekvenční FRB můžou vůbec existovat. Divoká povaha signálů by mohla v budoucnu naznačit více o prostředí, odkud FRB 180814 pochází.

Na to si však budeme muset ještě počkat do další analýzy. Nová studie naznačuje, že některé segmenty nového signálu se podobají struktuře FRB 121102. To naznačuje možný podobný zdroj jevu - a dílem vyvrací možnost umělého původu. Pokud totiž na FRB 121102 sedí přirozené vysvětlení, a signál FRB 180814 je rámcově podobný, mohli bychom opět mít tu čest s dalším pulsarem v exotickém prostředí. Prozatím existence FRB 180814 však s jistotou naznačuje minimálně možnost dále porovnat novou paletu signálů s FRB 121102 - a snad tak získat více informací z podobnosti či rozdílnosti obou sérií záblesků.

"Až dosud existovalo pouze jedno známé opakující se FRB. Znalost druhého podobného signálu naznačuje, že by opakujících se záblesků mohlo být více. A čím více opakující se záblesků budeme mít, tím lépe můžeme být schopni porozumět těmto kosmickým hádankám - tedy zjistit, odkud pocházejí a co je způsobuje," řekla Ingrid Stairs, členka týmu CHIME.

Do dnešního dne jsme detekovali pouze kolem 60 rychlých radiových záblesků, první z nich v roce 2001. Z pohledu astronomie jde tedy o poměrně nový typ informačního posla. Opakující se typy signálů tak zřejmě nebudou tak ojedinělé, jak jsme se donedávna domnívali. A spolu s tím se zvyšuje i šance, že bychom pomocí FRB jednou mohli zjišťovat nové, fascinující informace o kosmických jevech, které jinak nevidíme.

Studie byla publikována v Nature.