Signály, které se opakují

Rychlé radiové záblesky neboli FRBs (Fast Radio Bursts) nejsou v astronomii nic nového – jde o pulzy o délce několika milisekund, které však disponují obrovskými energiemi. Až do výskytu FRB 121102 se ovšem žádné z nich neopakovaly. Převládalo proto vysvětlení, podle něhož by rychlé radiové záblesky mohly být labutí písní umírajících hvězd. Jenom kosmické katastrofy by byly s to vyprodukovat podobnou škálu energií.

Opakování signálu ze zdroje FRB 121102 bylo však docela jinou kávou. Logicky nemohlo jít o jednorázovou katastrofu – to by se signály již neopakovaly. Zároveň nemohlo jít o nic titěrného, protože bylo prakticky jisté, že původce nepocházejí z naší galaxie. Po prvních opakujících se detekcích pak původce FRB 121102 na naše radioteleskopy zaťukal ještě několikrát včetně loňského léta. Tedy se ze stejného zdroje objevilo hned 15 nových signálů.

Nepřekvapí, že se velmi rychle vyrojily nejrůznější interpretace objevu od mimozemské depeše směřované Zemi až po záblesky vzdálené hvězdné války, popřípadě obojího. Jakkoliv je však možnost spojení s mimozemskou civilizací v radioastronomii brána poměrně seriózně, právě opakované pozorování FRB 121102 nám poskytlo daleko přízemnější vysvětlení.

Přízemní vysvětlení

Odpověď na otázku původu FRB 121102 už loni v lednu částečně naznačilo zevrubnější studium dat nastřádaných při opakovaném záznamu signálu. Z údajů vyplývalo, že FRB 121102 pochází z oblasti formování nových hvězd uvnitř trpasličí galaxie vzdálené tři miliardy světelných let od Země. Signál samotný by mohl pocházet z atypické neutronové hvězdy. Nová studie pak tezi jen podpořila odhalením, že signály prošly extrémně silným magnetickým polem.

Neutronové hvězdy samy o sobě jsou pozůstatkem kolapsu hvězdného jádra po výbuchu supernovy. Jsou to titěrné objekty v rozměrech o desítkách kilometrů, mohou však přesto vážit až několikanásobek našeho Slunce - a mohou rovněž jako pulzary emitovat silné radiové vlny. Co by však mohlo odlišovat původce FRB 121102 od jiných pulzarů, by bylo jeho prostředí.

Signály FRB 121102 by mohly být emitovány neutronovou hvězdou uvnitř husté mlhoviny anebo poblíž černé díry. Tomu naznačuje "pokřivení" radiových signálů odpovídající jejich průchodu extrémně silným magnetickým polem. Aby jej vědci odhalili, musel signály z FRB 121102 detekovat na vyšších frekvencích pomocí spolupráce vícero radioteleskopů – což u jiných radiových záblesků nebylo možné, protože jsme je detekovali pouze jednou bez širší přípravy.

"Jediné podobné zdroje v naší galaxii, které mají podobný signál jako FRB 121102, pocházejí z jádra galaxie," uvedl Daniele Michilli z Amsterdamské univerzity, "Jde o dynamický region poblíž velké černé díry. FRB 121102 by se ve své galaxii mohl nacházet v podobném prostředí. Signál radiového záblesku by ale mohl být vysvětlen i přítomností velké zmagnetizované mlhoviny nebo zbytků supernovy."

Vědci momentálně usilují o vyloučení jedné z těchto dvou hypotéz – tedy buď vyškrtnutí černé díry anebo mlhoviny. Dopomoct by jim k tomu mělo i další naslouchání zdroji FRB 121102. Pokud by se frekvence záblesků například zvyšovala nebo snižovala, indikovalo by to snad tragický pád neutronové hvězdy do černé díry. Pokud by zůstával dlouhodobě konstantní, naznačovalo by to stabilnější prostředí.

FRB 121102 by tak v poměrně rozsáhlém galaktickém okolí mohl stále být poměrně unikátním jevem. Možný inteligentní původ signálů je však poslední sérií studií prakticky vyloučen. Není přitom bez zajímavosti, že také pulzary byly po svém objevu v 60. letech kandidátem na možný projev inteligentního mimozemského života, než se také u nich našlo přízemnější vysvětlení v podobě rotujících hvězdných pozůstatků. Zvyšuje se proto šance, že se také FRB 121102 do dějin astronomie nakonec zapíše ve velmi podobném duchu.