Ačkoliv jsou čisté diamanty tvořeny pouze uhlíkem, většina diamantů na své složení podobné štěstí nemá. Uvnitř diamantů tak lze nalézt malé nedokonalosti a příměsi, které mohou leccos napovědět o místě vzniku nerostu.

Mineralog Oliver Tschauner z Nevadské univerzity si se svým týmem posvítil právě na jednu takovou sadu diamantů. Zkoumané vzorky byly sice objeveny na několika nalezištích v Africe a Číně, všechny ale sdílely jeden společný prvek: přítomnost nečistot ve formě minerálu jménem Led VII.

Klenoty zemského nitra

Většina lidí má možná led za jeden dobře známý typ hmoty, různých exotických typů ledů však existuje celá baterie. Vždy přitom záleží na tom, jaké okolnosti napomáhají jejich vzniku - ten však obvykle souvisí s extrémními podmínkami vysokého tlaku či tepla. Takové transformace "běžného" ledu zároveň různým typům ledu propůjčují unikátní vlastnosti, například velmi účinnou tepelnou izolaci.

Led VII je vědcům dobře znám z laboratorních pokusů, kdy vznikl právě aplikací vysokého tlaku - Tschauerův objev Ledu VII uvnitř diamantů je však prvním přirozeným objevem minerálu vůbec! A tím implikace objevu teprve začínají.

RTG snímek ukazuje na vodu přítomnou v diamantu | zdroj: Science

Již několik let se ví o tom, že pod povrchem Země pravděpodobně existuje velké množství "dehydrované vody" vázané minerálech jako je ringwoodite. Ten vzniká stlačením olivínu a vody.

Odhady mluví dokonce o tom, že se v této formě pod povrchem mohlo ukrývat více životodárné tekutiny, než kolik jí nalezneme ve všech světových mořích. Tato voda má však k tekutině daleko a přinejlepším ji můžeme připodobnit k "bahnu".

Častěji pod povrchem

Tschaunerův objev Ledu VII však naznačuje, že po boku dehydratované vody se může pod povrchem ukrývat i voda zcela běžná. Kdesi v hloubce mezi 610 až 800 kilometry pod povrchem by se mohly nacházet takové kapsy běžné vody izolované od okolí právě stlačeným Ledem VII.

Studie neřešila, kde bychom podobná podzemní jezera mohli naleznout nebo kolik vody by v nich bylo. Vznik Ledu VII by však pro takovéto ostrůvky tekutin dával dobrá vodítka.

Nebylo by to totiž nic, co neznáme odjinud. V posledních letech nám přibývá důkazů, že voda - a to nejen jako led, ale i v tekuté formě - zřejmě není ve vesmíru nikterak unikátním jevem. Co je naopak atypické, je umístění vody na povrchu jako na Zemi. Mnohem častěji se totiž voda objevuje hluboko pod povrchem.

Podpovrchová moře jsou již skoro s absolutní jistotou potvrzená na měsíci Europa u Jupitera a měsíci Enceladus u Saturnu. S vysokou pravděpodobností se nacházejí i na saturnském Dione a minimálně v minulosti zřejmě existovalo podpovrchové jezero na planetce Ceres. Také struktura povrchu Pluta napovídá, že by hluboko pod povrchem mohlo existovat rozsáhlé moře - od chladné skořápky někdejší planety ji izoluje právě izolace z Ledu VII.

Pokud by navazující výzkumy na přítomnost tekutých kapes pod povrchem Země také ukazovaly, naznačovalo by to, že podpovrchová voda je přirozeným projevem vzniku planetárních těles. Několik pozemských diamantů s nečistotami by se tak mohlo stát součástí stejné rodiny výzkumu, jako kosmické sondy vyslané k Enceladu, Europě či Plutu.

Zprávu o studii publikoval magazín Science.