Indický pokus přistát na Měsíci ztroskotal
7. 9. 2019 – 15:50 | Vesmír | Ladislav Loukota | Diskuze:
Indie se nestala čtvrtou zemí v historii, jejíž sonda měkce přistála na Měsíci. Může se jí to ale podařit později.
Mise druhé indické lunární sondy a první, která měla přistát na Měsíci, patrně skončila neúspěchem. Indické vesmírné středisko ztratilo kontakt s modulem sondy Čandrájan-2 v pátek večer SELČ jen několik minut předtím, než měl dosednout na povrch Měsíce. V době výpadku byl modul Vikrám dva kilometry nad měsíčním povrchem.
Sonda Čandraján 2 odstartovala na druhý pokus 22. července. Obsahovala kromě orbitálního modulu také přistávací modul Vikram s roverem Pragyan. Zatímco orbitální segment kolem Měsíce obíhá dále, Vikram (obsahující i Pragyan) se nejspíše při pokusu přistát o lunární povrch rozbil.
Přesné důvody nejsou zatím známy, sonda se však začala ve finální fázi sestupu odchylovat ze své trajektorie a řízení mise s ní ztratilo kontakt. Příčinou mohla být softwarová chyba, problémy se senzory, anebo porucha v motorové sekci.
Teoreticky se ještě mise může dočkat dobrého konce - modul Vikram byl automatizovaný, existuje tak naděje, že a sonda sestup přežila. Podobné nečekané zvraty se však v kosmonautice nestávají příliš často.
Pro indický program to je velká rána - vzhledem k ambicím Indů lze ale očekávat, že to zkusí znovu. O tom, že mezi velmocemi - státními i soukromými - momentálně probíhá nový závod o Měsíc, jsme už psali několikrát.
Nejen Indie, ale i Izrael a Čína se letos pokusily o přistání na Měsíci. NASA se vrací, SpaceX a Blue Origin se předbíhají ve vývoji nosičů. Lunární ambice má i Rusko a Evropa. Měsíc bude klíčovým místem pro expanzi do sluneční soustavy.
Strategický cíl
Americké ozbrojené síly v srpnu znovu uvedly do chodu United States Space Command jako potenciální řídící složku kosmických vojenských operací. Space Command již existoval do roku 2002, ale poté byl včleněn do vyššího velitelství.
Space Command bylo původně založeno během programu Strategické jaderné iniciativy, kterým se prezident Reagan snažil vyvinout kosmickou obrannou bariéru proti sovětským mezikontinentálním střelám. Dnes je Reagan oslavován jako kdosi, kdo Sověty „uzbrojil“ - něco podobného však původně neplánoval. Chtěl zkrátka mít jistotu, že jadernou válku může Amerika vyhrát.
Něco podobného jde do módy i nyní. Mluví se o tom, že americké síly se velmi zajímají o ložiska lunárního ledu. Právě ty jsou častější v polárních oblastech, kde měl přistát i Vikram.
Led bude kritický nejen kvůli zásobování lunárních astronautů vodou, ale i pro produkci paliva. A tady se nejspíše už řada čtenářů chytí – ačkoliv by třeba jaderné nosiče v kosmu byly efektivnější, momentálně (a nejspíše ještě dlouho) drží prim nosiče chemické.
Sto procent jejich paliva je dnes nutné vynést ze Země. Už půlstoletí sice plánovači kosmických agentur volají po tom, že kosmická benzínka by mohla násobně zlevnit lety do kosmu, ale zatím nikdo nic podobného nevybudoval. Ačkoliv třeba Starship Elona Muska operuje s tím, že bude v kosmu tankovat, jeho palivo mu bude muset vynést jiná raketa.
Ale Měsíc takovou benzínkou být může poměrně snadno. A to bude zajímat nejenom vizionáře snažící se kolonizovat zbytek sluneční soustavy, ale i vojenské stratégy podstatně dříve.
Když to zjednodušíme, Měsíc nabízí bohaté zásoby paliva, které bude ropou kosmického věku. A kdo se k němu dostane dříve, ten může psát dějiny 21. století.