Po Číně vysílá na Měsíc vlastní lunární modul i Indie

- Vesmír autor: Ladislav Loukota

Jakoby nestačilo, že letošní rok začal přistáním čínské sondy na odvrácené straně Měsíce a že si v nejbližších dnech budeme připomínat padesáté výročí letu Apolla 11 - také Indie se rozhodla, že Měsíc je jejím příštím cílem. Půjde-li vše podle plánu, v neděli před půlnocí našeho času se pokusí vyslat k Měsíci svou první povrchovou sondu Chandrayaan-2. Ta by následně po dvouměsíčním letu mohla přistát u jižního pólu Měsíce 6. září tohoto roku. Jde o další ukázku stále vyššího zájmu o naši nejbližší přirozenou oběžnici.

Indická sonda Chandrayaan-2

Indická sonda Chandrayaan-2,zdroj: Profimedia.cz

Hlavně nezůstat pozadu

Indický kosmický program nejspíše nebudí takový zájem jako program SpaceX nebo i program čínský, rozhodně však nikoliv proto, že by se Indové nesnažili. Ba naopak - co do počtu projektů a dravosti jsou aktivnější než Číňané. Zatímco čínský program se sestává de facto ze dvou segmentů - pilotovaných letů k vyvíjeným stanicím a lunárních automatických misí - indický program má komponentů více. Indická verze NASA, agentura ISRO, momentálně nejenom vyvíjí vlastní pilotovanou loď a připravuje i onu první lunární misi, ale zároveň vyvíjí i vlastní opakovaně použitelný raketoplán.

Vlastně by se dalo říct, že jedinou nevýhodou Indie je čas - její program je zhruba jednu až dvě dekády za programem čínským, o to usilovněji se však Indové snaží svého regionálního konkurenta dohnat. Vidět je to právě na lunární sondě Chandrayaan-2. Ta navazuje na orbitální sondu Chandrayaan-1 z roku 2008/2009 - jenom o rok dříve přitom k Měsíci dorazila i první čínská orbitální sonda. Zatímco Číňané však na povrchu přistáli již v roce 2013, aby letos tehdejší pokus úspěšněji zopakovali podruhé, Indie přistává až nyní.

Mise Chandrayaan-2 je oproti čínskému programu podstatně méně financovaná, splňuje však podobné parametry. Sonda disponuje jak statickým přistávacím modulem, tak o mobilním roverem pro pohyblivý průzkum povrchu. Má navíc i orbitální komponent, který bude obíhat Měsíc z výšky. Všechny tři (stejně jako nosič GSLV Mk 3) vznikly čistě v indické produkci. Co do přístrojové části se modul pokusí pomocí spektrometrů hledat některé podstatné prvky včetně vody, zaměří se na pozorování Slunce anebo bude mapovat okolní region.

První ve své kategorii

Aby toho nebylo málo, unikátní je i místo přistání. Nejde sice o odvrácenou stranu, jakou zaskórovala na počátku ledna Čína, Indie si však připíše prvenství v přistání u jižního pólu Měsíce. Tedy samozřejmě za předpokladu, že nedojde na selhání mise. Oba lunární póly jsou obecně zajímavé pro předpokládanou přítomnost velkých zásob vody. Těm svědčí zdejší oblasti v permanentním stínu. Předpokládá se, že budoucí lidské základny by se tak zajímaly o póly víc než o jiné oblasti.

Chandrayaan-2 se toho však již nedočká. Povrchová sonda i rover mají totiž plánovanou životnost jenom na 15 dnů. I pokud tedy přistání proběhne úspěšně, brutální lunární noci jim budou osudné. Moduly však budou testovat základní charakteristiky pro další, budoucí sondy. Podobně jako v případě čínské sondy v roce 2013 tak může i zdejší (částečné) selhání napomoct úspěchu v dalších misích.

Pokud se Indii přistání podaří, půjde teprve o čtvrtý stát, který něčeho dosáhl - po SSSR/Rusku, USA a Číně. Letos rovněž podobné prvenství uteklo izraelské sondě Berešit. Uvážíme-li, že deklarovaným čínským plánem je dosáhnout Měsíce s lidskou posádkou kolem roku 2030, lze předpokládat, že Indie se i v tomto ohledu bude snažit nezůstat pozadu.

První čistě indické pilotované mise mají dorazit po roce 2022. Vzhledem k současnému závodu o komerční využití Měsíce nás možná ještě národnostní složení budoucích lunární výprav pěkně překvapí!

Tagy: Indie Vesmír věda a technika let na Měsíc věda a poznání