Politika a emoce mohou převážit nad technologií a vědou. Příkladem je energetická politika Evropské unie.

Odejdeme od jádra?

Evropská komise vzala na milost jadernou energetiku. Avšak pouze jako přechodný zdroj na cestě k bezemisní energetice budoucnosti založené na obnovitelných zdrojích.

Návrh jízdního plánu ke klimatické neutralitě, nazývaný taxonomie, dovoluje provozovat v zelené (preferované) kategorii jaderné elektrárny pouze do roku 2040 a schvalovat nové do roku 2045.

Nahlíženo emisemi hlavního skleníkového plynu, oxidu uhličitého, jsou však jaderné elektrárny nejčistším ze všech energetických zdrojů. Nejenže za sebou zanechávají výrazně menší uhlíkovou stopu než elektrárny uhelné nebo paroplynové, ale jejich emise CO₂ jsou nižší než u solárních nebo větrných parků.

Upozorňuje na to studie publikovaná na webu EDF Energy a bulletinu Americké chemické společnosti, která se zabývala uhlíkovou stopou jaderné elektrárny Hinkley Point C na jihozápadě Anglie. Provedla ji anglická environmentální společnost Ricardo Energy & Environment a ověřili ji inženýrští poradci z kanadské analytické firmy WSP.

Nejčistší je jaderná Francie

Studie se zaměřila na emise oxidu uhličitého, kterými elektrárna zatíží planetu. Experti k ní použili metodiku LCA (Life Cycle Assessment), která zohlednila celý životní cyklus zařízení včetně energie na stavbu, na výrobu betonu, oceli a dalších materiálů, na těžbu a zpracování uranu, na provoz, na skladování vyhořelého paliva i na recyklaci a likvidaci.

Ukázalo se, že kilowatthodina elektřiny vyrobená v jaderné elektrárně za sebou zanechá 5,49 gramu CO₂ na kilowatthodinu. Když se započítá distribuce elektřiny ke spotřebitelům, ukazatel se dostane na hodnotu 10,9 gramu.

Pro srovnání, z dat Mezivládního panelu pro změnu klimatu vychází průměrná hodnota tohoto ukazatele pro větrné elektrárny na 12 gramů. A pro úplnost, zemní plyn dosahuje 490 a uhlí 820 gramů CO₂ na kilowatthodinu.

Závěry studie jsou v souladu se závěry analýzy, kterou nedávno vydala Evropská hospodářská komise OSN (United Nations Economic Commission for Europe, UNECE). Také podle ní mají jaderné elektrárny nejnižší emise v životním cyklu ze všech zdrojů elektřiny, s výjimkou některých vodních elektráren.

Francie, která vyrábí 70 procent elektřiny z jádra, se může pochlubit nízkoemisní energetikou už nyní. Díky svým jaderným elektrárnám vykazuje v Evropě nejnižší emise oxidu uhličitého na jednotku elektřiny. A má také dostatek stabilní elektřiny, kterou ze solárních nebo větrných parků závislých na slunci nebo větru nedostanete.

Kde vzít místo na soláry?

Zpráva UNECE také upozorňuje, že jádro spotřebovává ze všech zdrojů energie nejméně materiálů, minerálů i vzácných kovů a má nejmenší nároky na půdu.

Jesse Ausubel z newyorské Rockefellerovy univerzity srovnával nároky na plochu u atomové elektrárny o výkonu tisíce megawattů (zhruba poloviční výkon Temelína) se stejně výkonným solárním parkem. Výsledky své práce shrnuje v magazínu New Scientist. Ausubel zjistil, že solární panely postavené na jihu USA by pro zmíněný výkon potřebovaly 150 čtverečních kilometrů!

Kde tuto půdu vzít a nevyvíjet tlak na ekosystém a biodiverzitu, jejichž ochranu taxonomie klade mezi priority? O tom se v unijních plánech na zelené zítřky nedočtete.

Energetická politika zkrátka nekráčí stejnými cestami jako technologie a věda. Zejména v případě Rakouska a Německa.