Jak se maskovat a zároveň strašit? Pralesničky rozlouskly zdánlivý paradox

19. 6. 2018 – 18:50 | Příroda | Jan Toman | Diskuze:

Jak se maskovat a zároveň strašit? Pralesničky rozlouskly zdánlivý paradox
Vzhled pralesničce slouží jako varování i jako maskování | zdroj: ThinkStock

Jedovaté žáby pralesničky jsou ikonickými představiteli organismů s výstražným zbarvením. Jejich pestré neonové barvy už dopředu signalizují, že pozření žáby nebude jen tak. Případní dravci, pokud otravu přežijí, si díky němu mohou rychle, snadno a trvale zafixovat, jakým odstínům či vzorům se příště vyhnout. Pralesničky umí ještě víc - nejenže svým zbarvením straší, ale v tu pravou chvíli ho mohou použít i jako účinné maskování.

Z nápadného zbarvení profitují všichni podobní zástupci stejného druhu (a někdy i cizích podobných druhů). Na druhou stranu ovšem mohou výstražně zbarvené organismy jejich protivníci zbystřit na dlouhou vzdálenost. Když jim navíc jed příliš neškodí, nebo jsou na lov jedovatých druhů jinak přizpůsobení, z barevného "trumfu" se lehce může stát "černý Petr". Výhodná by v takové situaci byla naopak kamufláž, s jejíž pomocí by se příslušníci daného druhu mohli účinně skrýt. Kdyby tak jen šlo zkombinovat výhody obou přístupů…

Jak nedávno publikovali britští biologové ve vědeckém časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, příroda i v tomto ohledu dokázala takřka nemožné. Zdánlivé protiklady výstražného a maskovacího se podařilo zkombinovat některým pralesničkám. Než ovšem vědci došli k tomuto závěru, museli provést několik počítačových simulací, laboratorních studií a terénních experimentů.

Myšlenka, že výstražné a krycí zbarvení nepředstavují protiklady, ale spíše dva konce jednoho spektra, není ničím novým. Alespoň v principu tudíž badatelé vždy považovali za možné, aby určité prvky zbarvení působily výstražně, zatímco jiné svého nositele před zraky ostatních spíše kryly.

Podobného efektu lze dosáhnout v zásadě dvěma způsoby. Buď pestré barvy a výrazné vzory rozbijí siluetu daného tvora, takže se pro dravce stane obtížným jej zaměřit, nebo stejné prvky vnějšího jevu povedou k tomu, že tvor na dálku splyne se svým pozadím. Jak první, disruptivní, zbarvení, tak splynutí s pozadím navíc mohou těžit z pestrých barev a výrazných vzorů, takže vůbec není vyloučené, aby se vyvíjely v souvislosti s výstražným zjevem.

Na dálku neviditelná

Nejnověji se vědci zaměřili na pralesničku barvířskou, která obývá severní část Jižní Ameriky. Tato drobná žabka kombinuje celkem nenápadný černomodrý základ s velmi výraznou žlutou kresbou. To by na první pohled naznačovalo výstražné roli zbarvení. Určité nepravidelnosti ve tvaru kresby ovšem odpovídají spíše krycí úloze pralesničího zjevu. Biologové se proto rozhodli jejímu zbarvení podívat na zoubek.

Výzkumníci nejprve žabky z různých úhlů nafotili. Následně fotografie podrobili počítačovému modelu, který simuloval skvělý tetrachromatický zrak ptáků (jejichž oční buňky, čípky, jsou citlivé na čtyři různé barvy), o něco horší trichromatický zrak lidí či hadů a relativně nejhorší dichromatický zrak většiny ostatních savců.

Výsledky ukázaly, všichni živočichové dokáží žáby velmi dobře rozlišit nablízko. Se stoupající vzdáleností však pralesničky začnou všem potenciálním predátorům překvapivě rychle splývat s pozadím. Největší problémy s jejich rozeznáním přitom podle modelu budou mít – nikoli překvapivě – savci s dichromatickým zrakem.

Jen o trochu horší než hnědomodré maskování

V druhé části výzkumu se vědci rozhodli ověřit některé vlastnosti zbarvení nasvědčující buď jeho výstražnému charakteru, nebo maskování. Nejprve vytvořili gumové modely žab. První typ odpovídal tomu, jak pralesničky barvířské vypadají ve skutečnosti. Druhý zářil čistě výstražnou žlutou barvou. A poslední byl svým hnědomodrým zbarvením posunutý blíže k maskovacímu typu zbarvení. Následně výzkumníci umístili modely na různých typech podkladů do přírody a sledovali počet ptačích útoků.

Výsledky ukázaly, že oba nepřirozené typy zbarvení – čistě maskovací i čistě výstražné – dobře plní svou roli bez ohledu na podklad. Maskovací zbarvení krylo žáby na přirozeném i jemu vizuálně podobném typu podkladu, zatímco výstražné zbarvení bylo nápadné na všech typech podkladů. Přirozeně zbarvené modely se co do počtu útoků na různých typech podkladů překvapivě blížily spíše těm s maskovacím zbarvením. Pralesničky barvířské jsou tudíž na přirozeném typu podkladu na větší vzdálenost očividně dobře skryté.

Tyto závěry potvrdila i studie, při které měli lidé různě zbarvené žabky na různých typech podkladů co nejrychleji identifikovat na počítačovém monitoru. Přirozeně zbarvené pralesničky sice nedosáhly takové nápadnosti jako čistě žluté, pořád byly ale nápadnější než modrohnědá varianta. Nejdůležitější výsledky se ovšem týkají vztahu mezi maskováním a vzdáleností. Zatímco nablízko byly přirozeně vybarvené pralesničky celkem nápadné, na dálku se ukázaly jako maskovanější než žluté i hnědomodré. Účastníci výzkumu je hledali prokazatelně pomaleji a s menší úspěšností než žáby s jinými typy zbarvení.

Všechny výsledky dohromady tedy naznačují, že pralesničky úspěšně spojily dva zdánlivě neslučitelné protiklady – nápadnost a maskovanost. Konkrétní způsob, jakým toho docílily, je splynutí s pozadím na větší vzdálenost. Alternativní variantě, rozbití kontur těla agresivními vzory, naopak nenasvědčuje žádná z provedených analýz. Jestli jsou ovšem podobná zbarvení s kombinovanou funkcí v přírodě častější, to ukáže až další výzkum.

Zdroj: JB Barnett, C Michalis, NE Scott-Samuel & IC Cuthill (2018): Distance-dependent defensive coloration in the poison frog Dendrobates tinctorius, Dendrobatidae. Proceedings of the National Academy of Sciences, Latest Articles.

Nejnovější články