Text, zvuk a mozek

Výzkum publikovaný v časopise The Journal of Neuroscience se opírá o analýzu mozkové aktivity pomocí funkční magnetické rezonance (fMRI) u 9 dobrovolníků. Tito účastníci sledovali nebo poslouchali stejný obsah – konkrétně krátké pasáže z podcastů, audioknih a jejich přepisy.

Vědci pak zaznamenali, jak se liší aktivita jednotlivých mozkových oblastí v závislosti na tom, jestli šlo o mluvený nebo psaný jazyk.

„Chtěli jsme zjistit, jak se jazyk šíří v mozku napříč různými smyslovými kanály.“

— Fatma Deniz, hlavní autorka studie, UC Berkeley (berkeley.edu)

Společné základy, ale jiné vzory

Jak poslouchání, tak čtení aktivovalo známé jazykové oblasti mozku – včetně Brocovy a Wernickeovy oblasti. Obě formy vstupu aktivují také levý temporální lalok, který zpracovává slova a významy.

Jenže u čtení byla zaznamenána silnější aktivace v zrakové kůře a v oblastech spojených se vizuální pozorností a vnitřní řečí – jakoby si mozek zároveň text „četl nahlas“. Poslech naopak stimuloval sluchový kortex a více zapojil emocionální oblasti (např. amygdalu), zejména u hlasově dramatizovaného obsahu.

„Poslech aktivuje jiné obvody – včetně těch, které čtenář při tichém čtení vůbec nevyužívá.“

— Alexander Huth, neurovědec, spoluautor výzkumu (jn.sfn.org)

Co se děje při čtení?

• Silná aktivace vizuálních oblastí – mozek musí dešifrovat grafické znaky

• Zapojení vnitřního hlasu – vnitřní monolog doprovází čtení téměř u každého

• Lepší kontrola tempa – čtenář může text zastavit, přeskakovat, vracet se

• Vyšší míra kognitivní kontroly – vyžaduje aktivní soustředění

To může vysvětlovat, proč si někteří lidé lépe zapamatují informace při čtení – mají větší „vliv“ na to, jak a kdy je mozek přijímá.

A při poslechu?

• Aktivace sluchového kortexu a oblastí spojených s rozpoznáváním hlasu

• Zvýšená aktivita v emočně laděných oblastech, např. limbickém systému

• Větší pasivita – mozek přijímá obsah v reálném čase, nelze se vracet

• Silnější vizualizace – posluchači si častěji vytvářejí mentální obrazy

To dává poslechu výhodu v případě emocí, vyprávění příběhů nebo dramatické interpretace – například v podcastu nebo rozhlasové hře.

Mozek ví, kdy jen slyšíte – a kdy čtete

Vědci vytvořili detailní „mapu“ mozkové aktivity během příjmu psaného a mluveného jazyka. Výsledky byly natolik přesné, že podle fMRI signálů šlo u 90 % vzorků přesně určit, zda člověk četl nebo poslouchal.

„Jazyk je univerzální, ale cesta k němu – vizuální nebo akustická – zanechává jasný otisk v mozkové aktivitě.“

— Fatma Deniz (sciencealert.com)

Praktické důsledky

• Vzdělávání: Učení z textu je vhodné pro strukturu, učení z poslechu pro emoce a vyprávění

• Audioknihy: mohou být ideální pro prožitek, ale méně efektivní pro detailní zapamatování

• Mozková terapie: poslech je vhodnější pro osoby s poškozením zrakového centra, čtení zase stimuluje jiné části mozku

• Multitasking: poslech umožňuje kombinaci s jinou činností, čtení vyžaduje plnou pozornost
  
  

Čtení vs. poslech: není to o tom, co je „lepší“

Autoři výzkumu neříkají, že jeden způsob je nadřazený druhému – naopak. Každý aktivuje jiné sítě, hodí se pro jiný typ obsahu i kognitivního cíle.

„Oba způsoby komunikace jsou cenné. Ale není pravda, že číst nebo poslouchat je totéž. Váš mozek to rozpozná.“

— Alexander Huth (berkeley.edu)

Závěr

V době podcastů, audioknih a chytrých asistentů je lákavé myslet si, že poslech je stejný jako čtení. Ale věda ukazuje, že náš mozek to vidí jinak. Ať už listujeme knihou nebo si pouštíme kapitolu do sluchátek, náš vnitřní svět reaguje odlišně – protože jazyk není jen o slovech, ale o cestě, kterou k nim dojdeme.