Donedávna ovšem vůbec nebylo jasné, proč tomu tak je a jestli všechny zdokumentované pozitivní efekty nejsou jen důsledkem zlepšení psychického stavu. Skupina německých výzkumníků ale nedávno záhadě léčivého světla přišla na kloub. A stačil jim k tomu obří laser.

Abychom pochopili, jak může světlo léčit, musíme se ponořit hluboko do nitra buněk. Konkrétně k mitochondriím, „buněčným elektrárnám“, které zajišťují buněčné dýchání a tím pádem buňkám dodávají energii.

Jednou z nejdůležitějších částí tohoto buněčného komplexu je molekulární komponenta zvaná ATP syntáza. Ta nápadně připomíná rotační motor osazený přímo na vnitřní membráně mitochondrií. Roztáčejí jej protony, které se snaží proniknout dovnitř, a s pomocí takto získané energie motor vytváří ATP – molekulu sloužící jako hlavní přenašeč energie v buňce.

Jakýkoli proces, který by měl vliv na efektivitu tohoto „motoru“, by tudíž mohl přímo ovlivňovat množství energie, které bude mít buňka k dispozici. Netřeba dodávat, že vyčerpaná buňka bude mít co dělat sama se sebou, natož aby účinně regenerovala a hojila zranění.

Jedním z nejdůležitějších faktorů, které mají vliv na efektivitu ATP syntázy, je viskozita vody obsažené v mitochondrii. A právě na ni má zásadní vliv světlo. Životodárná tekutina se v mitochondrii vhledem k jejím mikroskopickým rozměrům chová úplně jinak než v našem makrosvětě, svou vysokou viskozitou připomíná spíše med.

S pomocí výkonného laseru ale výzkumníci dokázali její viskozitu výrazně snížit. Stačilo na ni posvítit paprsky správných vlnových délek. V buňce by tudíž podobné osvětlení mohlo značně urychlovat generování energie. Vzpomínáte na lékařské trikordéry ze seriálu Star Trek?

Doba, kdy by se podobný přístroj mohl stát běžnou součástí lékařského vybavení, možná není tak vzdálená.