Kočky domácí žijící s lidmi v domácnosti mají devastující dopad na populaci divoce žijících živočichů. Jediná kočka jich za rok zabije téměř dvě stovky. Upozorňuje na to metaanalýza (typ vědeckého výstupu založený na statistické kombinaci výsledků dříve publikovaných studií) vypracovaná pod vedením australské bioložky Sarah Leggeové.

Většina majitelů koček o loveckých úspěších svých mazlíčků přitom nemá ponětí

Plíživá pohroma

Kočky, které čas od času zabloudí do přírody, jsou doslova ekologickou pohromou. V Austrálii jsou kočky odpovědné, anebo spoluodpovědné za vyhynutí 34 druhů menších savců a ohrožují dalších 123 druhů. Ale totéž v menším měřítku platí také jinde.

Analýza Sarah Leggeové publikovaná v žurnálu Wildlife Research varuje, že v Austrálii domácí kočka zabije v průměru 186 kusů divoce žijících plazů, ptáků nebo savců. Kočku přitom vlastní 27 procent australských domácností, a polovina z nich má víc než jednu.

Kromě toho v australské přírodě páchají velké škody zdivočelé, volně žijící domácí kočky, které mají na kontě až čtyřikrát víc zabitých tvorů.

zdroj: YouTube

Výsledek je znát na poklesu divoce žijících populací některých živočišných druhů.

"Mnoho majitelů se domnívá, že jejich kočky jiná zvířata neloví," řekla k analýze Jaana Dielbergová z Queenslandské univerzity. "Nikdy totiž nenarazili na stopy takové aktivity. My však ze sledovacích náramků a analýzy exkrementů koček víme, že to tak často není."

I kočky, o nichž si jejich majitelé myslí, že jsou čistě domácí, můžou opouštět domov. Například jen v Queenslandu jiní výzkumníci sledovali pohyb 177 koček, o nichž se jejich majitelé domnívali, že s nimi pobývají neustále doma. Devětatřicet procent těchto koček se ale v noci vydávalo mimo domov. 

Sarah Leggeová a její spolupracovníci nehlásají záměr kočky vyhladit. Jsou však pro to, aby je jejich majitelé drželi doma.

Divoce žijící zvěř je dnes v Austrálii značně oslabená a jakákoliv úleva se počítá.

Tisíce let s kočkami

Kočičí vliv na biom není překvapivý – kočky lze považovat za invazivní druh. Dnešní kočka domácí neboli Felis catus se po světě rozšířila z oblasti severní Afriky a Blízkého východu teprve v posledních několika tisíciletích.

Domestikována byla někdy 9500 lety. Nejstarším známým dokladem jsou ostatky koček v neolitické osadě na Kypru.

Kočka domácí je zdatný lovec | zdroj: Profimedia

Kočky, byly prospěšné jako obrana proti škůdcům. Jejich čas nadešel s úsvitem zemědělství. Uvážíme-li, že škůdci (především hlodavci) nejen ujídali lidem zásoby plodin, ale také mohli přenášet nemoci, proti nimž existovala pramalá ochrana, není divu, že význam koček prudce rostl. Není tedy překvapivé, že první civilizace si kočky značně oblíbily, v případě Egypta dílem i zbožštily.

Ačkoliv ochrana zrní už není tak významná jako kdysi, o to křehčí je naše psychologie a zdraví. Majitelé koček jsou podle psychologických studií odolnější proti stresu. Avšak pokud nedáme pozor na to, co dělají kočky v přírodě, můžeme nad spojenectvím s nimi nakonec zaplakat.

Analýza Sarah Leggeové je publikována ve Wildlife Research.