Při pohledu na monumentální hrobky dávných faraonů člověk propadá pocitu, že postavit něco takového přece není v lidských silách, respektive to v nich nebylo přes čtyři tisíce let nazpátek, kdy byla vztyčena největší z egyptských pyramid a první v Gíze, pyramida Chufuova (známá také jako Cheopsova, podle Chufuova řeckého jména).

zdroj: Flickr

Ta se skládá ze zhruba 2,4 milionů vápencových bloků, jejichž váha se počítala na tuny. Kameny byly z přilehlých kamenolomů splavovány po Nilu a právě jejich doprava na místo určení v rámci pyramidy představovala hlavní záhadu celé stavby. S novým vysvětlením teď přišli fyzikové z univerzity v Indianě, a pokud bychom si měli na nějakou teorii vsadit, bude to ta jejich.

Je totiž jednoduchá, elegantní a perfektně zapadá do daného kontextu. Pracuje se „zabalením“ přepravované kostky do tyčí, které z jejího hranatého profilu vytvoří dvanáctiúhelník. A s takovým už se hýbe daleko snadněji: podle výpočtů stačí k přesunu síla, odpovídající ani ne čtvrtině jeho celkové váhy.

zdroj: Vlastní foto autora

Že je to od pohledu praktické? Ve starověkém Egyptě obzvlášť, protože použité dřevěné tyče by v adekvátním měřítku odpovídaly rozměrům stěžňů na lodích, které se tehdy proháněly Nilem. S jednoduchou vychytávkou by se rychlost přepravy jednoho kvádru dostala na solidního půl metru za sekundu, což rázem mění pohled na celou stavbu – kde první dojem našeptává, že je něco nemožné, tam fyzika nachází řešení selskému rozumu skrytá.

Pak už si jen stačí připomenout, že pyramidy nestavěli otroci (jak se domnívali staří Řekové), ale zkušená, zaplacená a tedy snad i nakrmená pracovní síla, čítající 10 000 až 40 000 dělníků, a jsme doma. Tedy vlastně v sarkofágu.

zdroj: Flickr

Ne snad, že by nápad vědců z Indiany udělal ze stavby pyramid víkendovou zábavu, a můžeme také nadále spekulovat o konkrétních způsobech, kterými byly kameny vyzdvihovány do výšky, ale jisté je, že při hledání odpovědí není radno podceňovat obyčejnou lidskou vynalézavost.