V době války na Ukrajině a vyhrocených vztahů mezi Západem a Ruskem neberou Američané ruské hrozby jaderným útokem na lehkou váhu. Reakci na takový úder simulovali experti ve Washingtonu.

Situace, ze které mrazí

Jste americký prezident a v Oválné pracovně sledujete televizní zprávy o eskalaci bojů na Ukrajině. Do místnosti vejde agent tajné služby a řekne vám, abyste ho následoval. Sjedete s ním výtahem do krizového centra Bílého domu, kterému se říká Situační místnost.

Tak začíná simulace jaderného útoku na Ameriku, kterou sestavili a testovali bezpečnostní experti z Princetonské univerzity Sharon Weinerová a Moritz Kütta. Popisuje ji deník Financial Times.

V situační místnosti se k vám připojí nejvyšší představitelé z Rady pro národní bezpečnost a sdělí vám děsivou informaci: Na Spojené státy letí 300 ruských raket s jadernými hlavicemi.

Mrazivá situace. Vše ukazuje na to, že Rusko zahájilo úder, jehož cílem je zničit všechna pozemní sila mezikontinentálních balistických raket v Americe.

Vojenští experti vás seznamují s realitou: Protiraketová obrana nedokáže některé z přilétajících raket zničit, takže zahynou nejméně dva miliony Američanů.

Máte patnáct minut na reakci. Odvetné údery proti Rusku? Zabijí 5 až 45 milionů lidí podle robustnosti protiúderu a eskalují střet. Co uděláte?

Pocit odpovědnosti je zdrcující.

Škorpioni v lahvi

Tento scénář vyzkoušeli Weinerová a Kütta na desítkách lidí, aby zjistili, jak budou reagovat.

Jejich simulace se uskutečnila koncem roku 2022 na konferenci o jaderné obranné politice NukeCon ve Washingtonu. Vycházela ze současných amerických jaderných protokolů, které se od dob studené války téměř nezměnily.

Výsledek? 71 ze 79 účastníků testu, to je téměř 90 procent, přečetlo nahlas jaderný kód a tím rozhodlo zahájit jaderný protiúder.

Autenticitu dodával experimentu tým „herců“, kde každý plnil svou roli v prezidentově týmu. A také napětí vyvolané válkou na Ukrajině.

Fyzik Robert Oppenheimer, který za druhé světové války vedl laboratoř v Los Alamos, kde byla vyvinuta atomová bomba, jednou přirovnal jaderné mocnosti Ameriku a Rusko ke „škorpionům v lahvi“, z nichž každý je schopen zabít toho druhého, ale jen s nasazením vlastního života“.

Konflikt na Ukrajině, kde mocnosti stanuly proti sobě, škorpióny v lahvích opět zatřásl, píší Financial Times. Za takových okolností je snadné uvěřit, že Rusko sáhne k jaderným zbraním.

Svět je na nás příliš složitý

Financial Times v této souvislosti zmiňují Morana Cerfa, izraelského neurovědce, profesora na Severozápadní univerzitě (Northwestern University) v americkém státě Illinois. Cerf upozorňuje, že nebezpečí jaderné války zvyšují současné zastaralé protokoly o použití jaderných zbraní, podle kterých byl veden i zmíněný experiment ve Washingtonu.

Během posledních 18 měsíců Cerf vedl rozhovory s desítkami odborníků na jaderné zbraně a s lidmi zapojenými do krizového rozhodování. Své zkušenosti shrnuje v dokumentárním filmu Mutually Assured Destruction (Vzájemně zaručené zničení), který by měl odvysílán během příštích měsíců.

Cerf patří mezi špičku ve svém oboru. Řídil výzkum na neurochirurgickém oddělení Kalifornské univerzity v Los Angeles, kde chirurgové otevírali lebku a implantovali elektrody do mozku při diagnostice různých onemocnění. Cerf toho využil a přesvědčil pacienty, aby mu umožnili studovat obvody jejich mozku.

Pacientům například ukazoval obrázky jejich příbuzných, pouštěl jim videa nebo s nimi hrál jednoduché hry a sledoval, které neurony se aktivují. Jeho výzkum pomohl vysvětlit, proč mozek reaguje na určité podněty, ale jiné ignoruje.

Jedním ze závěrů, které Cerf z výzkumu vyvodil, je, že žijeme ve světě, který je nyní příliš složitý na to, aby ho náš mozek dokázal zpracovat. Naše šedá kůra mozková fungovala dobře, když naši předkové žili v savaně a stačilo jim rozpoznat 100 lidí a pět rostlin.

Nyní však žijeme v nekonečně komplikovanějším světě. Proto není divu, že naše mozky mají problémy s vytvářením potřebných souvislostí nebo s identifikací významných vzorců.

Jak podvést mozek

To platí zejména v případě tak abstraktních a vzdálených otázek, jako je změna klimatu nebo jaderná válka. Političtí vůdci se v nich sotva mohou správně rozhodovat.

„Pokud mozek vyhodnotí pravděpodobnost, že se něco stane, jako velmi, velmi malou, neví, jak se s takovou událostí vyrovnat,“ citují Cerfa Financial Times. „Jediný způsob, jak se s ní vypořádat, je mozek podvést,“ tvrdí.

Cerf vysvětluje, jak je možné v těchto případech dobře rozhodovat. Zní to znepokojivě, ale jako příklad uvádí svou spolupráci s americkým Úřadem pro bezpečnost dopravy. Jejím cílem je pomoci letištnímu personálu odhalit výbušniny v zavazadlech.

Drtivá většina bezpečnostních pracovníků na letištích po celém světě se za celou kariéru s bombou nesetká. Jejich mozky proto mají tendenci tuto možnost odmítat, jednoduše si ji nepřipouští.

„Po milionech případů, kdy nic, nic, nic neviděli, se šance, že jednoho dne odhalí skutečnou bombu, blíží nule,“ říká Cerf. „Pokud však občas náhodně vložíte do procesu atrapu bomby, můžete udržet mozky kontrolorů v pohotovosti,“ upozorňuje.

„Tomu se v neurovědě říkáme architektura volby – nutíte mozek, aby si poradil s něčím, s čím by se jinak nesetkal,“ vysvětluje Cerf.

Zapojíme umělou inteligenci?

Když se neurolog Cerf začal rozhodováním o jaderném úderu zabývat, napadlo ho, že objektivní systém poháněný umělou inteligencí by mohl pomoci zbavit rozhodování emocí a snížit možnost iracionální reakce. Při tom si uvědomil, že odstrašování je psychologický vztah, v němž může být iracionalita klíčovou součástí hry.

Jaderné zbraně USA a Ruska jsou součástí zmíněné strategie „Vzájemně zaručeného zničení,“ která se stala základem bezpečnostní politiky Spojených států a Sovětského svazu. Přetrvala dodnes. 

Strategie je založena na předpokladu, že stát bude v bezpečí, pokud protivníkovi bude jasné, že jeho země by jaderný konflikt s ním nepřežila. Má příznačnou zkratku – MAD (šílená). Pouze šílenec by mohl její základní předpoklad rozbořit a jadernými zbraněmi zaútočit.

Ruská invaze na Ukrajinu však leckoho přiměla pohybovat o Putinově zdravém úsudku. Na začátku loňského roku se ruský vůdce zapřísahal, že nemá v úmyslu zaútočit na Ukrajinu. Zaútočil. Potom vyhlásil jadernou pohotovost. A mezitím pravil, že bez Ruska by existence lidí neměla smysl…

Nedělat nic, anebo odpálit všechno?

Před účastníky testu NukeCon se na virtuálních kartách objevily tyto základní možnosti:

První byl omezený protiúder proti základnám ruských mezikontinentálních balistických raket. Ten by měl za následek 5 až 15 milionů obětí. Druhá možnost zahrnovala útok na všechna jaderná zařízení v Rusku, což by vedlo k 20 až 25 milionům obětí. A třetí možnost by přidala k cílům hlavní ruské průmyslové areály. Jejím výsledkem by mohlo být až 45 milionů obětí.

Do úvahy by pochopitelně přicházelo neeskalovat situaci, nedělat téměř nic, jen se pokusit zabránit přilétajícím střelám zasáhnout jejich cíle a doufat, že si Amerika udrží schopnost druhého úderu.

A co vy, jak byste se zachovali na místě amerického prezidenta?