Střed naší galaxie má svou anténu: jde o zdroj silného záření, obíhaný hvězdami nadstandardní rychlostí. Astronomové mu říkají Sagittarius A* a jeho hmotnost odhadují na čtyři miliony Sluncí. Zároveň by se vtěsnal do prostoru mezi Sluncem a Merkurem, takže musí být neuvěřitelně hustý – ve fyzikálním i hovorovém smyslu slova!

Zatímco ale černé díry už ve vesmíru „pozorujeme“ skrze jejich vliv na okolní prostor, s červími je to složitější. Teoreticky existovat mohou (a rovnice předpovídají, že by šlo o velmi křehké úkazy), prakticky to dokázané není. Přesto se dvojice vědců ze šanghajské univerzity Fudan zaměřila na hypotézu, že Sagittarius A* by mohl být nikoli černou, ale právě červí dírou.

zdroj: NASA

Co je k této myšlence vedlo? Pokud galaxie skutečně vznikají tak, že u sebe veledíry v jejich středu drží hmotu, musejí být tyto vesmírné kotvy velice staré. Jenže pokud tu s námi jsou od raných fází vesmíru, neměly by dostatek času k „nacucání“ do natolik obří velikosti.

Oproti tomu červí díry mohly vzniknout ihned po velkém třesku, jako produkt kvantového maglajzu, který tehdy v čerstvě narozeném vesmíru panoval. Jak je ale odlišit od díry černé? V Šanghaji nabízejí řešení: kolem černé i červí díry obíhá rozžhavené plazma, ale jeho záření se bude chovat jinak u černých děr, které jsou z principu mnohem větší než díry červí.

V tom pro nás zároveň spočívá chyták, protože Sagittarius A* zatím vidíme pouze v rádiovém spektru a pro rozlišení plazmatu potřebujeme provést pozorování ve spektru viditelném nebo infračerveném. Astronomové teď s napětím očekávají nasazení infračerveného interferometru GRAVITY, který by měl v letošním roce rozjet svůj provoz v rámci soustavy VLT v chilské poušti Atacama.

Pokud to, co interferometr uvidí, bude v souladu s výpočty vědců ze Šanghaje, výrazně to pozmění naše povědomí o vzniku i budoucnosti galaxie, ve které žijeme. A kdo ví, třeba budeme skrze zatím hypotetickou červí díru v jejím jádru jednou cestovat do galaxií jiných, tak jako hrdinové filmového trháku Interstellar!