Lidé se v divočině často potloukají v malých skupinkách, anebo sami a bez zbraní. Jsou snadno zranitelní.

Pro vlčí smečku nebo medvědy by takový člověk měl být snadnou kořistí. Tím spíš, že je bipední – chodí vzpřímeně, čtyřnožcům nemůže konkurovat v rychlosti. Není je schopen dohnat, nedokáže jim ani uniknout.

Přesto útoky šelem na lidi jsou naprosto výjimečné, v přírodních rezervacích Severní Americe jich zaznamenají jen několik za rok.

Klameme tělem

John Hawks, paleoantropolog z Wisconsinské univerzity, to v žurnálu Live Science vysvětluje právě bidední chůzí. Na jedné straně omezuje lidskou pohyblivost, na straně druhé umožňuje člověku působit na šelmu dojmem většího a silnějšího tvora, než jakým ve skutečnosti je.

Pohyby takové bytosti jsou pro šelmy navíc těžko předvídatelné. Obtížně odhadují její možné reakce.

„Stejně to funguje také u našich příbuzných šimpanzů a goril. Když lidoop chce vypadat děsivě, postaví se na zadní. Je to účinný a zdálky viditelný vzkaz protivníkovi,“ říká Hawks.

Lidé podle něj klamou tělem. „Je to, jako kdyby zvířecím predátorům říkali: ‚Procházím se, jsem tvrdý, ukazuji, kde jsem, nemusím se skrývat.‘ Predátoři vidí vzpřímený postoj a předpokládají, že lidé jsou mnohem tvrdší než ve skutečnosti,“ vysvětluje vědec.

Poezie nezabije. Ale vyděsí

Jenže šelmy mají další pádný důvod, proč se lidem neplést do cesty. Jejich předci, někdy i ony samy, zažily lovy lidí a viděly členy smečky nebo příslušníky vlastního druhu, které lovci zastřelili. Naučily se proto dávat pozor na lidi, upozorňuje v Live Science Justin Suraci, biolog z Kalifornie.

„Z logických důvodů někteří z predátorů mají zdravý strach z lidí stejným způsobem, jakým by se jakýkoli druh kořisti bál svých predátorů,“ říká Suraci.

Ve studii z roku 2019 publikované v časopise Ecology Letters přehrávali Suraci a jeho spolupracovníci z řad ochránců přírody v kalifornském pohoří Santa Cruz záznamy lidských hlasů z reproduktorů. Nahrávky byly navrženy, aby napodobovaly neškodnou konverzaci. Sestávaly převážně ze Suraciho a jeho přátel, kteří recitovali poezii a pasáže z knih.

Studie ukázala, že klidné hlasy lidí přiměly k útěku pumy i rysy.

Justin Suraci si myslí, že tento strach, který mají predátoři z lidí, je užitečný, může předcházet konfliktům. „Strach z lidí, který je patrný u predátorů, je v tomto pozitivní. Dává nám to příležitost sdílet s nimi prostor,“ upozorňuje biolog.