Dokonce i u šelem, jejichž kožešina má poměrně fádní zbarvení, se setkáme s hlavovými maskami vyznačujícími se odlišně tmavými pruhy a skvrnami. Tento zajímavý jev se historicky pokoušela vysvětlit řada teorií. Jak přitom vyplývá najevo, pravdu může mít řada z nich. Každá ale u jiné skupiny.

Zbarvení zvířat jsme zvyklí běžně rozlišovat na maskovací, nebo signální – ať je mířené na příslušníky stejného, nebo jiného druhu. Z tohoto rámce se ale často vymyká hlava. Výjimkou v tomto ohledu nejsou některé housenky, sršně, útesové ryby, ještěři, sudokopytníci, primáti či papoušci. Pravými přeborníky v odlišném zbarvení hlavy a zbytku těla jsou ale šelmy.

Poznávací znamení, maskování i výstraha

K vysvětlení tohoto jevu byla navržena řada hypotéz. Odlišné a nezřídka ornamentální zbarvení v přední části těla by šelmám mohlo sloužit k rozeznání příslušníků stejného druhu. Podobnou roli mají prvky tělního zbarvení u dlouhé řady druhů, zejména takových, které žijí na jednom místě s druhy blízce příbuznými.

Alternativní vysvětlení říká, že hlavní rolí hlavových ornamentů je rozpoznání konkrétních jedinců. V takovém případě by se mělo uplatňovat hlavně u druhů s vysokou mírou sociality, tedy takových, které tvoří velké složitě organizované skupiny.

Předem nelze vyloučit ani možnost, že složité a kontrastní ornamenty představují výstrahu před použitím toxických obranných látek vylučovaných análními žlázami. Takový způsob obrany známe například od tchořů. Jistou variací na tuto teorii je možnost, že mají hlavové masky varovat potenciální útočníky před agresivní a bojovnou reakcí.

Poslední z hlavních navržených teorií je potom možnost, že maska slouží k zamaskování při lovu a snadnějšímu polapení kořisti. Tomu by mohl nasvědčovat například fakt, že některé barevné vzory jasně rozbíjejí vnímaný obrys hlavy. Pokud by byla pravdě nejblíže tato možnost, nejvýraznější vzory bychom měli čekat u šelem specializujících se na srovnatelně pozornou, tj. savčí, kořist.

Aplikovatelnost jednotlivých teorií nedávno ověřila skupina amerických biologů. Ti shromáždili údaje o hlavovém zbarvení a ornamentaci přední části těla u několika desítek psovitých, kočkovitých, lasicovitých, medvědovitých, cibetkovitých a promykovitých šelem.

S užitím specializovaného softwaru vytáhli z fotografií údaje o komplexitě barevných vzorů a jejich kontrastu. Následně prozkoumali předpovědi vyplývající z výše uvedených teorií u jednotlivých čeledí šelem.

Psovití a medvědi se tak poznávají

Třebaže jsou některé proměnné, například závislost na savčí kořisti, bojovnost, nebo socialita, notoricky těžké na stanovení a liší se i mezi různými populacemi zkoumaných druhů, vědci je alespoň na základě známých údajů odhadli. I tak ale studie vydala zajímavé výsledky.

U psovitých šelem například souvisí komplexita maleb, zejména těch na hrudi, s mírou sociality a patrně tak hraje roli v rozpoznávání jedinců daného druhu.

Lasicovité šelmy nepřekvapivě kontrastními a komplexními malbami varují potenciální oponenty před toxickými výměšky svých obranných žláz. Ty nejvýraznější ornamenty se vyskytují u druhů v tomto ohledu nejzdatnějších. Nelze ale vyloučit, že malby u této čeledi inzerují i bojovnost konkrétních druhů či napomáhají maskování svých nositelů při lovu.

Poslední dvě závislosti se projevily také u cibetkovitých. Nižší různorodost hlavových maleb u medvědovitých, jejichž areály se překrývají s příbuznými druhy, zase naznačuje, že u této čeledi zkoumané malby slouží hlavně k rozpoznávání druhu.

U kočkovitých je to zatím tajemstvím

U promykovitých souvisela výraznost vzorů v přední části těla s bojovností a socialitou. Důležité jsou pro ně tedy hlavně kvůli rozpoznávání jedinců v rámci druhu. S velkou pravděpodobností ale u této čeledi napomáhají analyzované malby také maskování při lovu. Pouze u kočkovitých šelem se ze všech zkoumaných čeledí předpovědi žádné z teorií průkazně nepotvrdily.

Celkově se tedy ukázalo, že obličejové masky a hrudní ornamenty hrají u šelem různé důležité role. S největší pravděpodobností se ale vyvinuly u různých skupin pod různými tlaky přirozeného prostředí a není tak možné vytipovat jednu teorii, která by fenomén dokázala vysvětlit jako celek.